Při nedělním zápase na ledě pražské Slavie však v osvědčené trojici posledního člena nečekaně nahradil Petr Holík. A na to, že je mu teprve osmnáct let, si vedl velmi zkušeně.
Že by se objevil další zlínský penaltový zabiják? "Já už jsem přitom v prodloužení ani nehrál, na ledě totiž zůstaly jenom tři útočné dvojice. Trenér Venera za mnou pak ale přišel a oznámil mi, že pojedu nájezd jako třetí. Řekl, ať udělám, co chci, hlavně ať dám gól," usmívá se křídlo čtvrtého útoku.
Byl to váš premiérový nájezd v mužské extralize?
Ano. V jednom zápase už jsem na něj byl taky určený jako třetí, ale nedošlo na mě. Vyhráli jsme už díky těm dvěma nájezdům přede mnou. Ale snažím se na nájezdech hodně pracovat, se Sedlem (brankářem Sedláčkem) hrajeme na trénincích určitou hru. Mám hodně variant nájezdů, ale na Slavii jsem zvolil normální střelu nad lapačku a vyšlo to.
Takže pojedete příště znova?
Snad budeme spíš vyhrávat v základní hrací době. Ale pokud ta možnost příště bude, rád pojedu.
Na přelomu roku jste byl s juniorskou reprezentací na mistrovství světa, kde jste nepatřil mezi příliš vytížené hráče. Po návratu do Zlína jste ale ve dvou zápasech zaznamenal dva góly a jednu asistenci. Překvapila vás ta forma?
Byl jsem zvědavý, v jakém stavu budu. Je pravda, že na mistrovství jsem moc příležitostí nedostával, ale to jsem trošku čekal. Jsem ještě mladý a letos jsem chtěl na juniorech hlavně získávat zkušenosti.
S vašimi 171 centimetry a 73 kilogramy jste na mistrovství vynikal rychlostí, ale zdálo se, že u mantinelu jste často schytal mnohem větší rány než v extralize. Bylo to tak?
Když hrajete proti Kanadě, je to tvrdší. Jejich juniorská soutěž se hraje víc do těla, ale zdá se mi to záživnější. Hrají tvrdě, ale čistě. Byl jsem na to připravený, takže jsem se otřepal a hrál jsem dál.
Jak celý šampionát hodnotíte?
Je to dobrá zkušenost. Otevřelo mi to oči, že na sobě musím pořád makat, abych se mohl porovnávat s hráči nejlepších týmů, kteří jsou někde jinde. Škoda, že se nám nepodařilo postoupit ze skupiny, aspoň že jsme se zachránili.
Když jste byl pryč, posunul se na vaše místo ve čtvrtém útoku Jiří Ondráček a Vlachově formaci i celému týmu se dařilo, že?
Byl jsem zvědavý, jestli mě pan Venera dá zpátky do sestavy. Jenže Filip Čech zrovna onemocněl, takže s Romanem Vlachem a Jirkou Ondráčkem hrajeme spolu. Vrátil jsem se, formu snad nějakou mám, tak doufám, že se mě bude držet i dál a v sestavě zůstanu.
V posledních dvou zápasech vám nevyšly závěrečné třetiny. Měly ty dvacetiminutovky něco společného?
V Liberci i na Slavii jsme začali dobře, dvě třetiny jsme měli výborné. Skvěle jsme bránili, pak jsme ale byli zbytečně vylučovaní, což byla škoda. Na Slavii jsme pak dostali vyrovnávací gól v poslední minutě, to se nesmí stávat. Příště musíme v takových chvílích myslet víc takticky, zbytečně už neútočit a pohlídat si obranu.
