„Tohle nepamatuju, začínali jsme většinou až v půlce července. Ani si nevybavuju, jestli tady byl někdy takhle brzo led,“ přemítal 27letý útočník. „Krize přispěla k tomu, že se mohla zamrazit hala a my mohli začít trénovat dřív,“ konstatoval.
Na druhou stranu, od posledního zápasu na Kometě uteklo už opravdu hodně času.
Jo, my měli delší pauzu. Když to srovnám s předchozími sezonami, přestávka mezi ledy byla zhruba stejná. Pro nás je to takhle lepší, že jsme ji nemuseli prodlužovat.
Co první dojmy na bruslích?
Nooo... Možná jsem to čekal horší. Ale budu se do toho muset postupně dostat. Máme nyní tuším dva tréninky na ledě týdně, bude to pozvolným tempem.
Na úvod vám tedy trenéři nenachystali nějaký přehnaný „záhul“?
Zapracovávali jsme se, abychom si ty brusle osahali. Nějaké hrany, práce s hokejkou... Došlo na pár úsměvných situací. Z hlediska zátěže to nebylo nic hrozného.
Po první části suché přípravy, kterou teď led bude prokládat, jste se cítil dokonale fit?
Byl jsem v pohodě. Jak jsem měl v sezoně zraněnou nohu, dostávám ji pomalu do kondice. Suchá příprava je trošku odlišná od té na ledu -můžete trénovat, jak chcete, ale na ledě únavu stejně budete cítit.
Potom, co jste udrželi extraligu, se dost spekulovalo o vašem odchodu. Poslední sezony s výjimkou jedné musely být psychicky ohromně náročné, takže by se tomu nikdo asi nemohl divit. Jak reálné to bylo?
Mně se zdálo, že spekulovali všichni kolem až na mě. (úsměv) Pár lidí mi napsalo, co je na tom pravdy, ale já tomu nějak nepodléhal, ty spekulace mě neovlivňovaly. Nějaké nabídky jsem měl, ovšem s Pardubicemi se paralelně jednalo o smlouvě, řešili jsme to už v průběhu sezony. Byla jen otázka času, kdy se shodneme na podmínkách a podepíšeme kontrakt. Pro mě byla naprostá priorita zůstat tady a neodcházet v extralize jinam. V budoucnu bych si chtěl vybojovat zahraniční angažmá, ale na to je ještě brzo.
Pomohlo vašemu rozhodování i to, že jste viděl, že spoluhráči jako Michal Vondrka nebo Vladimír Svačina s Dynamem prodloužili už během sezony, kdy ještě záchrana extraligy nebyla vůbec jistá?
Určitě. V poslední čtvrtině sezony jsme si s klukama sedli v kabině, obraz týmu i hra pak byly diametrálně odlišné od toho, co jsme předváděli předtím. Měl jsem víru, že to může pokračovat úplně jiným směrem než doposud. Projevil se i zásah managementu. Dobře to tu znám, to taky samozřejmě hrálo roli. Upřímně, jinou organizaci ani poznávat nechci. Když to tu bude fungovat, jako že to vypadá, že bude, a my na tom budeme mít obrovský podíl svojí hrou, budu v Pardubicích naprosto spokojený.
Pokračují i Stěpan Zacharčuk...
... Robert Kousal, Honza Mandát. Parta v kabině je super. Ze spousty věcí si umíme udělat legraci, nikdo se neurazí, když si z něj vystřelíte. Jak vidíte, klub se mění, začínají tu platit nová pravidla, nastavuje se nová tvář.
Můžete ta pravidla, která doléhají přímo na hráče, přiblížit?
Jde o disciplínu, reprezentování klubu, co se týče tréninkových i zápasových aktivit, ale i soukromého života. Musíte hokeji něco obětovat a nesmíte se chovat, s prominutím, jako debil, když vylezete z kabiny.
Mužstvo na papíře vypadá velice slušně, souhlasíte?
To byla asi spíš otázka na někoho jiného, ale síla kádru po těch podpisech a doplnění vypadá slibně. Budeme to však muset potvrdit v extraligových zápasech.
Jak se těšíte na Francouze Valentina Claireauxa, který zatím do Pardubic nemohl dorazit?
Nějaké povědomí o něm mám ze vzájemných zápasů se Zlínem, ale abych se přiznal, na ledě si těch hráčů moc nestíhám všímat, když se teda nebavíme třeba o Gulašovi nebo tak. Uvidíme, doufám, že bude fajn a zapadne do kabiny.
