Sparťané na něj vyslali celkem 34 střel, z nichž 28letý brankář pustil jedinou - vyrovnávací dorážku Rouska.
Hráči Dynama ale dál předváděli obětavý výkon, který podpořili úspěšnými brejky. Dvěma trefami se uvedla nedávná posila Marek Hovorka, který přidal gólovou pojistku během vlastního dlouhého oslabení v závěru.
Když už byli Pražané blízko vyrovnání nebo aspoň snížení, za padajícími hráči v poli číhal jistý Kacetl. „Konečně jsme plnili to, co jsme měli. Pomáhali jsme si, hráli jsme obětavě dozadu,“ smekal gólman před spoluhráči.
Jak je příjemné si zase v kabině zapět vítězné pokřiky?
Je pravda, že už jsme pomalu ani nevěděli, co to výhra je. Perfektní pocit. Plno střel jsme zblokovali, před vlastní brankou jsme udržovali pořádek. Dopředu jsme měli brejky. Klobouk dolů před týmem. Taková práce by nás měla zdobit v každém zápase.
Co se změnilo oproti předchozím zápasům?
Nevím. Možná to, že v posledním utkání (prohra 2:3 s Litvínovem) jsme měli stejné pokyny, ale neplnili jsme je. Teď konečně ano. Třeba se to konečně otočí. Ale kdybych opravdu věděl, čím to předtím bylo, vyhrávali bychom o dost dřív.
Ceníte si důvěry i po nepovedených zápasech?
Určitě, za to bych chtěl trenérovi (Ladislavu Lubinovi) poděkovat. Hlavně za to, že mi věřil i po těch dvou rychlých gólech od Litvínova. Chytá se pak daleko lépe.
Cítíte, že jste Spartu přehrávali?
Myslím si jedno - chtěli jsme daleko víc. Sráželi jsme se, bojovali jsme. Hráli jsme srdcem.
Je to právě to, co Pardubicím předtím chybělo?
Přesně tak. Ty zápasy vypadaly hodně špatně. V některých se nám třeba i dařilo, ale babrali jsme se v tolika prohrách za sebou a z toho se dostává těžko. Dřete, dřete, a stejně vám to přeskočí hokejku v té nejnevhodnější chvíli. Dneska nám to naštěstí nepřeskočilo, takže snad se teď štěstí bude dál otáčet na naši stranu.
Byla klíčovým momentem ubráněná závěrečná přesilovka, v níž jste dokonce skórovali a odskočili na dvě branky?
Musím pochválit kluky za to, jak moc střel tam zblokovali. Pálilo se jen od modré, skoro žádné dorážky nepřipustili, měli jsme je pokryté. A také si cením toho, že i když jsme byli vyčerpaní všemi těmi oslabeními, dokázali jsme najít sílu dopředu a dát ten gól. Hrát až do konce, to nám dosud chybělo.
Není ale srážející pocit, že při pohledu do tabulky se vlastně vůbec nic nemění?
Nevím, jak se hrály zbylé zápasy, ale my se na to ani dívat nemůžeme. Jsme na konci, máme tam ztrátu jako kráva. Musíme se snažit po kousíčkách vyhrávat, co půjde. Zvedat si sebevědomí, porážet soupeře. Nevíme, jak to dopadne. Jestli baráž bude, nebo ne. Nikdo ji nechce hrát, ale hrozí nám hodně.
Potěší, že i v takové situaci přicestuje k venkovnímu utkání tolik pardubických příznivců?
Koukal jsem, kolik jich najednou bylo. Je neuvěřitelné, že poslednímu týmu přijede taková podpora. Můžeme jim děkovat i za to, v jakém počtu chodí doma, přitom tolik kol se nám už nedaří, prohráli jsme spoustu zápasů. Patří jim obrovský dík a velká poklona. Doufám, že nám budou pomáhat dál a společně s nimi to dotáhneme v tabulce výš.
