Nakonec navzdory svému zařeknutí během přípravy předvedl vyhlášený introvert fanouškům i oslavnou rybičku. „Nechal jsem se ukecat od Tomáše Vošvrdy,“ řekl čtyřicetiletý gólman tiše a v očích mu hrály spokojené plamínky.
Jak chutná první extraligové vítězství?
Fantasticky. První tři body je vždycky těžké urvat. Byl to velice těžký zápas, zvlášť první třetina, kdy nás Zlín dostal pod veliký tlak, ale naštěstí jsme ji přežili s docela solidním výsledkem a ve druhé třetině už jsme byli lepším mužstvem.
Nebál jste se po dvou rychlých gólech Zlína, že je zápas ztracený?
To ne. Samozřejmě prohrávat doma 0:2 není nic extra, navíc se Zlínem, který umí udržet náskok. Myšlenky úplně pozitivní nebyly, ale soustředil jsem se pořád na výkon, abych už nedostal další gól, což se podařilo. Naštěstí se hra od druhé třetiny zlepšila a povedlo se nám zápas otočit.
Pod tlak jste se dostávali i vinou častých oslabení. Byl jste neustále v zápřahu, nedocházely vám v závěru síly?
Na konci při oslabení jsme dlouho nemohli vyhodit puk. Musím ale pochválit hráče, všichni byli obětaví, lehali do střel a díky tomu se puk ani nedostal ke mně. Bylo to dlouhé, už neměli sílu, ale přesto nechali na ledě všechno a to přežité oslabení na konci zápasu bylo rozhodující.
Od druhé a třetí třetiny jste hráli bojovný hokej, jaký by mohl v extralize obstát, souhlasíte?
Bylo tam vidět evidentní zlepšení a zaslouženě jsme zápas otočili. Byla tam obrovská obětavost. Dvě třetiny to byl výborný bojovný výkon, odměněný třemi body.
Bylo pro vás těžké naskočit po dvou zápasech na lavičce? V úvodu vám nešikovně vypadl puk.
Netrefil jsem to do košíčku a vůbec jsem neměl vrtule moc pod kontrolou, naštěstí to vždycky dobře dopadlo. Ale otázky, jestli jsem v pohodě po dvou nebo deseti zápasech, neřeším. Jdu do brány a musím chytat.
Během přípravy jste říkal, že od vás nemají fanoušci čekat žádné divoké oslavy. Na konci si vás ale vyvolali a vy jste jim předvedl oslavný skok.
Je všeobecně známo, že to nedělám, ale nechal jsem se ukecat od Tomáše, který mi říkal „tak jim tu rybičku skoč“.
Jaká tedy byla první rybička Jiřího Trvaje v životě?
Určitě nebyla první. Je to jedno vítězství a vždycky jsem v oslavách zdrženlivější a už hledím spíš k dalším zápasům, aby se nám povedly a zase jsme získali nějaké body. Na oslavy nejsem, ale atmosféra na stadionu a fanoušci byli skvělí, moc jim chci poděkovat.
