Než však skončí v zámoří výluka, bude dvaatřicetiletý centr působit v pražské Spartě.
Doma jste na delší dobu poprvé od roku 1997, kdy jste se nedohodl s Pittsburghem. Jak si to užíváte?
Budu rád, když výluka skončí co nejdřív. Ale měsíc nebo dva bych si tu rád zahrál. I když to už není dovolená. Budu moct navštívit babičky, tetičky a všechny.
Sledujete jednání v zámoří?
Vidím to tak, že se v nejlepším případě nebude hrát půl sezony. Letos je situace daleko ostřejší než před deseti lety. Sleduju to. Každý mančaft má zástupce, který je přímo u jednání a informuje nás.
Někteří odborníci tvrdí, že by výluka mohla trvat i rok a půl. Dovedete si to vůbec představit?
Zatím ne. Bylo by to hodně špatné pro všechny. Nevím, jestli by se pak hokej mohl vrátit tam, kde byl.
Jak vy se vůbec díváte na spor majitelů, kteří chtějí platové stropy, a hráčské asociace, jež je odmítá?
Ty stropy, které mají být kolem 30 a 35 milionů dolarů na tým, znamenají cestu z jednoho extrému do druhého. V několika mančaftech by vám tenhle rozpočet udělali třeba tři hráči. To by jako současné smlouvy přestaly platit a podepisovaly by se nové? Ale ke kompromisu mělo dojít, takhle se NHL hrát nebude.
Podle mnohých se však s Gary Bettmanem, šéfem NHL, nedá domluvit.
V tom případě asi nabourá do zdi. A nebude sám. Připadá mi, že jeho chování je trošku arogantní. Možná by se nad sebou měl zamyslet. Ale chápu i pohled fanoušků.
|
Petr Nedvěd Hokejový útočník, narozen: V NHL patří klubu Phoenix V 17 letech, rok a půl před Na olympiádě v roce 1994 V české reprezentaci si zahrál Statistika v NHL: 889 zápasů, Je historicky druhým Svůj 300. gól v NHL vstřelil Má jednu z nejlepších střel Roční plat v NHL: 4,75 milionu V létě se oženil s úspěšnou Jeho bratr Jaroslav hrál dlouho |
Jaký?
Nevím, kolik je průměrný plat normálních lidí v Kanadě. Možná padesát šedesát tisíc dolarů za rok. A najednou jsme tady my, kteří vyděláváme miliony. Samozřejmě, že se na nás řada fanoušků dívá skrz prsty. Ale my prostě máme tu výhodu, že jsme v prosperujícím byznysu. A nemůžeme pykat za to, že to tak je. Taky nechceme, aby mančafty krachovaly.
Hráči nabídli ústupek: pětiprocentní snížení platů a vytvoření fondu, ze kterého by se přispívalo klubům v problémech.
Byly by to obrovské částky. Změnilo by se moc. Ale platový strop, to jsou dva kroky dopředu a dvanáct nazpátek.
Během výluky budete hrát za Spartu. Nechtěl jste jít za bratrem Jaroslavem, bývalým obráncem Sparty, který je v ruském Nižněkamsku?
Ne, to ne. Rusko mě nikdy netáhlo, to by bylo rozhodnutí vyloženě z finančních důvodů. Užiju si doma.
Ani bratr pro vás není lákadlo?
Brácha ano. Kdyby hrál ve Švýcarsku, tak bych nad tím přemýšlel. Ale ne v Rusku. Nerad létám a v Americe se nalétám dost. A ruská letadla jsou za zenitem.
V zámoří s létáním potíže nemáte?
Ne že bych šel do letadla a klepal se. Ale když si můžu vybrat, radši vezmu auto. I na svatební cestu jsme radši jeli autem. Letadlem to mohlo trvat hodinu, autem to bylo patnáct. Ale ta cesta k tomu patřila.
Výluka v NHL vám udělala trochu nepořádek i ve vztahu, že? Vaše manželka Veronika je topmodelka, pracuje často v zámoří. Zvládáte se o sebe postarat? Uvařit si, uklidit...
S tím nemám problém, jsem zvyklý, život mě naučil. Jen neutírám prach a podobně. Buď zaskočí máma, nebo si někoho vypůjčím. (smích) Ale jinak máte pračku, sušičku, hážete to z jednoho přístroje do druhého. Dřív to bylo jiné a s tím už bych měl větší problémy.
Zvládal jste tyhle věci, když jste v 17 letech emigroval do Kanady?
Byly to věci, které mě nebavily. Ne že bych k nim dneska měl nějaký vztah, ale už jsem se to naučil.
S vaší paní máte vlastně podobný osud. I ona odešla brzy do zámoří za prací. To vás dalo dohromady?
Jestli nám to pomáhá? Naopak. Oba jsem byli zvyklí fungovat po svém, už jsme to měli zažité dlouho. A když se dva dají dohromady, musí se navzájem respektovat. Ne že by to byl problém, spíš bylo jen otázkou času si zvyknout.
Jste paličák? Před sedmi lety jste dokázal rok a půl stávkovat, když jste se nemohl dohodnout na nové smlouvě s Pittsburghem.
Především, tenkrát jsem udělal chybu. Měl jsem tu situaci vyřešit jinak, jít k arbitráži. Sezonu v Pittsburghu jsem měl vynikající. Jenže arbitráž byla tenkrát ještě novinka a já z toho měl trochu strach. A připadalo mi divné, že svou budoucnost dám do ruky nějakému pánovi, který možná o hokeji nic neví. Byla to obrovská chyba, ale zdálo se mi to jako daleko větší risk, než když nezačnu sezonu.
Jenže to bylo naopak.
Domluvil jsem se s jinými mančafty. Pittsburgh měl nabitý kádr a já věřil, že mě vymění. Klub měl finanční potíže a já si připadal, že bych pro to neměl být nedoceněný. Bohužel ze mě chtěli udělat odstrašující případ. Chybami se člověk učí.
A jste tedy paličák?
Určitě ne. Ale když se rozhodnu, tak si za tím stojím. To je totéž, jako když jsem v roce 1988 emigroval a rok a půl nato se vše změnilo.
Vypadá to, že jste v těchto věcech trochu smolař.
Ale já svého rozhodnutí nikdy nelitoval.
Ani toho, že jste za Kanadu hrál na olympiádě a dnes kvůli tomu na akcích pořádaných Mezinárodní hokejovou federací nemůžete nastupovat za Česko?
To mě hrozně mrzí. Jenže když jsem nastupoval za Kanadu, tak ten paragraf v řádech byl jinak. Je to jako kdyby od letošního roku vláda zvýšila daně a chtěla je po nás všech doplatit za pět let nazpátek. Nedává to smysl, ale s tím nic nenadělám.
Ale litujete toho.
Nelituju, že jsem nastoupil za Kanadu, ale toho, že na rozhodujícím místě sedí nějaký pán, kterej je natvrdlej. Dál to radši nebudu rozvádět.
Tak zpět k NHL. Podepsal jste smlouvu s Phoenixem, jehož spolumajitelem je legenda Wayne Gretzky, váš někdejší spoluhráč z New York Rangers. Lákal vás osobně?
S Waynem jsme si už volali. Jako manažer je tam Mike Barnett, můj bývalý agent. To jsou dva lidé, které dobře znám, ale jen kvůli tomu jsem se nerozhodoval.
Jaký je Gretzky? Tady má poslední dobou pověst nepříjemného chlapíka, který si pořád stěžuje na Čechy.
Jo? Jestli něco říkal, tak nejspíš proto, aby svůj mančaft dostal tam, kam potřebuje. Když jsem přišel do New Yorku, bylo známé, že Gretz je můj vzor. Od začátku jsem se tomu bránil. Ne že bych se s ním nebavil, ale nechtěl jsem tam přijít: Jéé, Gretzky. On za mnou pak přišel sám.
A?
Pomáhal mi s bytem, pozval mě na večeři, jezdili jsme spolu často na tréninky. Byl jsem s ním velice dobrý kamarád. Na to, co dokázal, skromnějšího člověka nenajdete.
Stálo vás hodně přemáhání nejít si pro podpis?
To by bylo i trapné. Když jsem ho pak znal, bylo to daleko volnější. Pak už jsem vybalil ty věci, říkám, hele, začni podepisovat, mám tu sbírku.
Tuhle otázku už asi budete nesnášet. Proč bohatí Rangers posledních sedm let nedosáhli na play-off?
Na to se odpovídá těžko. Ale jedna věc je, že mančaft byl starší. A druhá, že tam bylo možná až moc hvězd. Parta byla vynikající, jenže najednou některé hvězdy dostávaly míň času. Doufám, že to vezmou v New Yorku za jiný konec, začnou s mladšími hráči a nechají je vyhrát. Myslím, že to je jediná cesta.
Rangers měli ambice, ale na play-off nedosáhli. Uteklo vám i po přestupu do Edmontonu. Zato Sparta na něj v extralize jistě má. Je to pro vás velká motivace?
Určitě. Když budeme hrát tak, jak máme, budeme vpředu a budeme pořád vyhrávat. Díky tomu jsem měl v Pittsburghu největší radost z hokeje. To, že jsme s Rangers pořád prohrávali, je taková černá tečka za kapitolou v New Yorku. Jako hokejistu mě deprimovalo, že sezona začínala ambicemi, koupily se jiné, ještě dražší hvězdy a na konci sezony bylo obrovské zklamání. To bylo nepříjemné. Ale upřímně musím říct...
... že byste se do New Yorku vrátil.
Nějaká jednání jsme měli. Vedení řeklo, že na jednu stranu by zájem mělo, ale že neví, co bude. A já nechtěl dál čekat. Ale kdyby přišli s nabídkou, určitě bych to zvažoval.
 DOVOLENÁ SKONČILA. Dočasný sparťan Petr Nedvěd může díky výluce NHL navštěvovat známé v Česku, i když už má po dovolené. |
