Jenže ta se zatím ani zdaleka nevyvíjí podle představ. Řada změn týmu neprospěla. V prosinci byl podivně vyhozen Výborného dlouholetý parťák Marian Jelínek a Středočeši drží první desítku už jen díky lepšímu skóre. „Nejlehčí by bylo to hned zabalit, ale mám rád svoji práci a lidi v Boleslavi,“ říká Výborný v otevřeném rozhovoru pro MF DNES.
Jak se cítíte?
Na nic. Od začátku jsem věděl, že to není ono. Po minulé sezoně jsme byli namlsaní. Brali jsme to však střízlivě. Věděli jsme, že nám tři klíčoví hráči skončili. David Výborný, Ríša Jarůšek a David Rittich. Přesto se vedení snažilo tým kvalitně doplnit. Přišla řada individualit, ale ty hned netvoří tým. I přesto, že začátek nám bodově vyšel. Pořád to nebylo ono, nemohli jsme do nich dostat ten náš pohyblivý hokej. Postupem času navíc i výsledky šly do háje.
Jak se s tím srovnáváte?
V hlavě vám to lítá neustále. Vánoce šly totálně mimo. Fakt mě to štve. Hráči tady jsou, ale nedokázali vytvořit fungující tým. Jako by si mysleli, že to půjde samo a budou tady sbírat góly a nahrávky jen tak. Chyběla nám od začátku ta černá práce, nebyla k ní ochota. Teď se to ale mění. Všichni vidí, že už jsme na hraně. Bohužel pak nejde jen lusknout prstem a myslet si, že vše se najednou změní. Pak se k tomu připočtou zranění, určité výtky k rozhodčím, ale v tom se nechci utápět.
Kdo z hráčů nejvíc chybí?
Na zranění se vymlouvat nechceme. To by zas říkali, že brečíme. Nebrečíme, člověk musí hrát s tím, co má. Teď se to už lepší. Ještě čekáme na Pacovského s Orsavou. Zvlášť ten Dominik (Pacovský) se po dvou letech tady konečně chytil, ale pak se opět zranil. Začíná na ledě, už by nám měl konečně brzy pomoci.
Zažil jste tohle někdy?
Srovnávám to se Spartou v sezoně 2005/2006. Byli jsme třináctí a nakonec jsme došli až k titulu. Přišli kluci z venku. Jarda Hlinka, Franta Ptáček a další. Nečekali jsme žádné zázraky. Majitel chtěl, abychom to nějak dohráli. Těsně jsme ale postoupili do play-off, v něm jsme se chytili a nakonec z toho byl titul. Neříkám, že to takhle skončí i tentokrát, ale tehdy to taky nebylo zpočátku dobré.
V létě jste chtěl skončit. Neříkáte si, jestli tohle máte zapotřebí?
Nemám, ale mám tu práci rád a mám to tady rád. Nejlehčí by bylo to hned zabalit. Teď ale vidím, že kluci se trápí a chtějí to zlomit. Jsem tady pět let, s vedením už mám nějaké spojení. Cítím podporu. Takhle jsem to měl i na Spartě. Je to osobní záležitost, jako moje rodina. Budovali jsme tady něco a nechci to takhle nechat, i když už jsem v důchodovém věku.
Co hráčům nejvíce vytýkáte?
Mně vadí chyby z laxnosti. Já na NHL moc nekoukám. Ale když si to člověk občas pustí a vidí to nasazení... Kluci nedají metr ledu, vědí, že už by si nezahráli. To tady nemáte. Je tu taková pohodička, u některých cítíte určitou letargii. Ale proč? Vždyť hráči mají štěstí. Dělají, co je baví, jsou dobře placení a ještě si na tréninku vypracují postavu, že se v létě můžou předvádět v plavkách. Co by víc chtěli? Přesto u některých vidíte to uspokojení.
Jak jste prožíval konec parťáka Mariana Jelínka?
Hodně mě to překvapilo. Doteď jsem to nerozchodil. Manželka mi říkala: „Ty doma chodíš jako mrtvola.“ Já na to musel měsíc myslet. Přitom den předtím jsme měli s vedením takové sezení v pozitivním duchu. Večer jsme šli se ženou do divadla. Tak říkám, že si dáme kafe, a jak jsem si v kavárně dosedl, volal manažer, že vyndali Mariana. Nechápal jsem. Zavolal jsem Marianovi. Bavili jsme se o tom. Řekl jsem mu, že mu ještě druhý den zavolám. Ráno jsem přišel s tím, že to položím taky, ale začali mě přemlouvat. Je to těžké. S takovým člověkem se potkáte jednou za život. Nemuseli jsme na sebe mluvit a věděli jsme, co ten druhý chce. Hrozně mě to semlelo.
Dozvěděl jste se, proč skončil?
Nikdo mi to neřekl, ani když jsem se ptal. Ani Marianovi ne. Jen vím, že to určitě nebylo kvůli hokeji.
Jak vnímáte jeho nástupce Borise Žabku?
Od začátku jsem chtěl, aby byl na střídačce s námi. Proto jsem ho vzal s sebou už v létě na náš zápas Ligy mistrů. Vidím v něm potenciál, na stadionu by i spal. Dobře čte hru, jako trenér u boleslavských juniorů prokázal kvalitu. Bohužel má trochu smůlu, že je takový bouřlivák. Všude vám rozhodčí hned v první minutě řekne, ať si ho uklidníme. Přitom ještě nepromluvil. A já reaguju: „Vždyť na vás neřval.“ Ale teď už je to lepší.
V létě přišla řada hráčů. Co byste řekl třeba o Petru Vampolovi?
Vampi, to měla být od vedení taková třešnička na dortu. Já ho osobně neznal, ale Marian ho měl v Plzni. Říkal: „Musíš ho držet nakrátko a pak se ti vyplatí.“ Jako soupeř byl vždycky nepříjemný. Byly na něj fauly, uměl podržet kotouč, ale často byl přemotivovaný.
Jak moc vám chybí v kabině váš syn David?
Je znát, že tam není. Po Davidově konci jsme chtěli nějaké lídry. Věřili jsme, že po něm to převezme Klépa, který je charakterově bezvadný kluk. I se zraněním na ledě padá na pusu. Půl roku se mu nedařilo, v létě byl na operaci kyčle. Skoro nám to neřekl. Bál se, že budeme naštvaní. Vzdal se kapitánského céčka. Přehodili jsme ho na Honzu Hanzlíka. Vampi chtěl být lídr, ale říkáme mu: „Ty můžeš být vůdce, ale musíš se tak chovat. Nemůžeš chodit poslední do kabiny, jezdit někam sám.“ Kluci jako David nebo Albi Reichel tohle nedělali. I ve čtyřiceti padali do střel. To byli lídři. Vampiho ale kabina nevyslyšela.
Myslíte, že Klepiš a Vampola vás dokážou vytáhnout nahoru?
Klépa se zvedá, dává góly, jde příkladem. Předtím byl uzavřený, teď začal mluvit. Je vidět, jak moc to chce zlomit. Teď jsme je dali k sobě. Chceme, aby společně mužstvo vytáhli ven z bahna. Mladí kluci hrají super, ale ještě úplně nedorostli. Třeba v zápase proti Chomutovu měli šance v závěru, ale v klíčových momentech se třeba neprosadí. To se člověk naučí až během kariéry. Tihle dva už to zažili a teď mají za úkol to táhnout.
Nebylo těch letních změn nakonec příliš?
Změny vzešly z euforie. Najednou si vedení řeklo, že chce tohohle hráče a pak zas jiného. Přitom tady byli hráči, které bych nikdy nedal. Třeba Milana Mikulíka, který odcházel před dvěma lety. Sám bych ho nikdy nepustil. Lukáše Pabišku taky bych nikdy nedal. To je kluk, který žije s mužstvem, bojuje. I přesto, že hraje málo, stejně dokáže dát gól. Ale jinak se zdravé jádro rozpadlo. Hráči šli za Davidem (Výborným). Co řekl, to platilo. Přitom David je taky nemluvný, ale když o něco šlo, tak se uměl ozvat. Když šlo do tuhého, tak to vzal na sebe. Kluci to brali.
Jak vás poznamenal odchod brankáře Davida Ritticha?
Nepovedl se nám Fin Tuomas Tarkki. Měl být jedničkou a Jan Lukáš se měl vedle něj vychytat. Nakonec to skončilo opačně. Teď jsme získali Brandona Maxwella. Měl jít do branky na Spartě, ale před utkáním se pozvracel. Měl křeče. Ani na Chomutov nebyl úplně připravený, ale nechytal špatně. Na Honzovi Lukášovi je vidět úleva. Nemůže na to být sám.
Cítíte, že chemie uvnitř týmu nefunguje?
Však jsem v kabině několikrát vybouchl, až tam létaly kávovary. Řval jsem, že individuality nikdy úspěch neudělají. Byla chyba, že se na začátku neudělala nějaká výměna. To by s nimi zatřáslo. Nerad hráčům sahám na platy, ale v některých případech není jiná možnost. Když je hráč přeplacený a neodvádí to na ledě, tak to musí čekat. Měli jsme to udělat. Nechci ze sebe dělat proroka, ale už v říjnu jsem věděl, že to není dobré.
Co s tím ale trenér může udělat uprostřed sezony?
Je to těžké. Někteří se už probrali. Bohužel vždycky se najdou typy hráčů, kteří vědí, že tady příští rok nebudou a mají to u zadku. Takové bych taky vyhodil. Já moc dobře vím, kteří to jsou. Takhle jsem už dřív vyrazil pár hráčů a kabina hned prokoukla.
A teď to nemůžete udělat?
Je to těžký...
