"Jsem rád, že stojím na nohách," prohodil útočník hokejové Komety. Po tom, co má všechno za sebou, se nelze divit. Alespoň, že mu náladu vylepšily výkony jeho týmu: po pondělním vítězství nad Slavií zdolali Brňané s čistým kontem i Vítkovice, tentokrát 2:0.
"Týden před repre pauzou se nám nepovedl, takže jsme věděli, že ve dvou domácích zápasech s mančafty, které jsou v tabulce pod námi nebo kolem nás, to chce uhrát za šest bodů. To se nám povedlo, navíc po dobrých výkonech, takže určitě spokojenost," hlásil Hubáček.
Jsou pro vás duely s Vítkovicemi pořád zvláštní?
Už ani ne, neberu to nijak prestižně. Když člověk odešel z nějakého týmu ve zlém, tak se proti němu chce vytáhnout, ale já jsem ve Vítkovicích prožil krásných deset roků a nemám v sobě absolutně žádný pocit, že bych se proti nim měl vytáhnout.
Ani jste spoluhráčům nevypsal žádnou prémii?
To ano, to vypisuje každý proti svému bývalému týmu. Minule to byla Slavia, tam byla spousta peněz, teď zase. Dlouhán (týmový pokladník Radek Dlouhý) sedí na těch prachách a má jich plnou kapsu.
Jak to vypadá s vaším zraněním v obličeji?
Já mám teď na tu hubu smůlu. V Plzni jsem přišel o další dva zuby, teď se Slávkou rozseklý ret, prokousl jsem si jazyk a v úterý mi zubařka začala nastavovat zuby a obřezala mi dáseň, takže mám v hubě solidní bordel.
Jak to budete se svými zuby řešit?
To je na zubařce. Já mám pěknou zubařku, je to fakt hezká holka. Na začátku prosince k ní jdu znova a už se těším.
Jak se teď cítíte fyzicky?
V pr... Ale dnes se mi hrálo dobře, protože ještě mám reprezentační nohy, to znamená ten pohyb, rychlost, nasazení, dynamiku. Teď čekám, kdy to na mě padne a půjdu do kytek. Ve třetí třetině už jsem byl rád, že stojím na nohách, to přiznávám.
Uvažoval jste, že byste po nedělním návratu z Helsinek v pondělí proti Slavii nenastoupil?
To nešlo. Kdybychom byli čtvrtí, měli jsme nahráno a hráli někde venku, tak bych si třeba zkusil říct o volno. Ale teď jsme před pauzou projeli, co jsme mohli, takže jsme potřebovali body. Byl jsem utahaný, přijel jsem v noci, teď to byl můj pátý zápas v sedmi dnech... Ale já už jsem zvyklej. Za poslední dvě sezony jsem odehrál přes 180 zápasů.
To je šílená porce...
Je to strašně těžkej rok. Já jsem to věděl, proto jsem to loni chtěl před mistrovstvím světa zapíchnout, abych měl dobrou letní přípravu. Neměl jsem ji letos ani loni a táhnu třetí sezonu v kuse. Já ten hokej mám o bruslení, takže jsou období, kdy to na mě padne a jsem úplně tuhej.
Jak vypadá váš mezizápasový program? Přijdete domů a spíte?
My máme doma roční děcko a malá vstává do školy... Jak jsem přetaženej, tak usínám pozdě, ráno je malej na nohách a volá "nazdar tato", malá vstává do školy a "nazdar tato", takže je to strašně náročné. V sezoně jsem měl prvních sedm osm zápasů dobrých a pak jsem na tři týdny padl do totálního útlumu. Ale já jsem věděl, že ta sezona bude těžká.
Nenapadlo vás, že byste tedy reprezentační turnaj vynechal?
Určitě ne. Někdy má člověk toho hokeje strašně moc a v hlavě se honí myšlenky "sakra, nároďák, bude to náročný". Ale já jsem ho nikdy neodmítl a letos jsem se tam extra těšil.
Jak se vám v reprezentaci hrálo?
Mně připadá, že v nároďáku mám vždycky o třídu vyšší výkonnost než v Kometě. Teď to bylo stejné. Dovolím si tvrdit, že mám trenérovu důvěru, on ví, že mu tam vždycky odvedu ten hokej o bruslení, odehraju oslabení. Budu jedině rád, když pojedu zase.
Těšil jste se na národní tým proto, že jste věřil, že v něm zase pookřejete?
Ten hokej je úplně jiný. Styl, vyzrálost a myšlení jsou úplně jiné. Mně se ten reprezentační hokej o bruslení a rychlosti hraje dobře, proto jsem se těšil, že mě to nakopne. Dnes i v pondělí mi nohy celkem šly, teď jde o to, abych taky někdy trefil branku.
Kdy vám do ní začnou padat góly?
Zatím mi padají spíš zuby. Někdy si říkám, že bych si přál, abych byl takový ten hráč, který tam někde pajdá, celý zápas popojíždí, motá se tam jak vítr v bedně, pak do něčeho buchne a dá gól. Já jsem vždycky sedřený a efekt nic moc.
Co říkáte tomu, že se do Komety vrací staré známé tváře? Naposledy Tomáš Divíšek.
Divoch je pohodář, to je borec. S tím jsme se hezky přivítali. On je takový kluk do nepohody, dokáže odlehčit situaci. Věděli jsme, že budeme hrát spolu, a říkali jsme si, jak to asi budeme hrát. Takže jsme zašli na YouTube a rozhodli jsme se, že on bude Denis Savard a já Pat LaFontaine. To nám teda nevyšlo, góly jsme nedali, ale jinak jsme hráli celkem slušně. I když přesilovky jsme měli a la Davos. Člověk to musí brát trošku s humorem, protože někdy jsou stavy, že toho má fyzicky i psychicky plné zuby, takže odlehčení je na místě.
Když jste s Divíškem Savard a LaFontaine, kdo je tedy váš parťák v útoku Jakub Svoboda?
On si nic neřekl, takže je prostě Kuba Svoboda (smích).
