„Bylo to hektické, ty čtyři dny,“ připouští Poletín, jenž se o možnosti návratu do nejvyšší soutěže dozvěděl po sobotním zápase Chance ligy proti Havířovu. „Proběhla nějaká komunikace mezi panem Svobodou (Robert Svoboda - sportovní manažer Zlína) a panem Ščerbanem (Bedřich Ščerban - jednatel Dukly), kdy se dohodli, že zatím na měsíc mě Jihlava pustí do Zlína. Takže jsem ještě v sobotu v noci odjel,“ líčí Poletín.
Říká se, že extraliga se neodmítá. Takže na rozhodování jste moc času asi nepotřeboval?
Máte pravdu, jsem za tu šanci rád. Teď jsem rok a půl byl v Jihlavě a pořád jsem věřil, že nějaká příležitost přijde.
Navíc Zlín pro vás není neznámou. Byla to výhoda?
Přesně jsem věděl, do čeho jdu. Velká část kluků je furt stejná, trenéři a kustodi jsou stejní. Takže jsem se sem vyloženě těšil.
Jak vás spoluhráči po dvou letech v kabině přivítali?
Bylo to takové rychlé. (usmívá se). Pozdravili jsme se, měl jsem s nimi v neděli ráno rozbruslení a video, pak jsme se hned sbalili a jeli do Brna. Extraliga se teď hraje obden, tolik se netrénuje a bude se převážně jenom hrát.
Zatímco extraligové týmy jsou po koronavirové pauze v zápasovém tempu už od začátku listopadu, Chance liga se rozjela teprve v sobotu. Byla nerozehranost znát?
Přiznávám, trošičku jsem se toho bál. Poslední zápas jsem hrál 30. září a teď během čtyř dnů tři zápasy. Ale cítím se dobře a myslím si, že jsem za to rád. Jsem relativně dobře připravený. I po té pauze. Zatím se cítím dobře. Určitě jsme čtrnáct dní dobře potrénovali v Jihlavě a teď se bude převážně jen hrát.
 |
Hráči většinou říkají, že zápas je nejlepší trénink. Takže takové tempo asi vítáte.
Přesně tak. Je to sice náročné, ale všichni hráči to máme stejné. Myslím si, že je lepší třikrát týdně hrát, než jenom trénovat.
Po vašem příchodu marodkou oslabený Zlín ve dvou zápasech urval tři body. Spokojenost?
Ano. V Brně jsme se po blbé první polovině (0:4 - pozn. red.) do toho zápasu ještě ke konci vrátili. Škoda, že jsme ještě nedali aspoň ten jeden gól, abychom měli alespoň bod (Zlín podlehl gólem do prázdné branky 3:5). A za úterní vítězství v Českých Budějovicích jsme určitě rádi.
Proti nováčkovi z jihu Čech budete v pátek hrát znovu. Zjistili jste, co by na Motor mohlo platit?
Myslím si, že v Budějovicích jsme odehráli tři dobré třetiny, dobře do obrany, nepouštěli jsme je do nějakých výrazných šancí. A podařilo se nám dát čtyři góly. Takže když to řeknu úplně jednoduše: bude potřeba zase dát více gólů než soupeř. To je celý plán, se kterým můžeme vyhrát (usmívá se). Ale určitě to bude zase těžký zápas. Tempo je veliké, jeden zápasy střídá druhý, takže to bude náročné. Ale určitě budeme chtít vyhrát doma.
Za vítězstvím vás stále nemohou hrát diváci. Jaké to je, hrát hokej bez fanoušků?
Já už jsem to zažil loni v play-off, v posledním zápase s Porubou. Není to úplně dobré, atmosféra tomu chybí. Ale když to řeknu, na druhou stranu můžeme být rádi, že alespoň hrajeme.
Vy osobně jste ještě nebodoval. Nechal jste si nějaký gól nebo asistenci na první zápas v domácím prostředí?
Věřím, že ano (usmívá se). Ale hlavní je, abychom bodovali jako tým. Budu se snažit pomoct, jak budu moct. A věřím, že i nějaké ty góly přijdou.
Přiznal jste, že start nového týdne byl pro vás hektický. Už se to trošku zklidnilo?
Bylo to fakt náročné. Řešil jsem ubytování, zařizování, navíc jsem toho v Jihlavě v sobotu s sebou moc neměl. Takže jsem si ještě nechával přivést nějaké věci z Prahy. Středa byla první volnější den, kdy jsme měli jen posilovnu a nějakou regeneraci. Byl jsem rád, že po tréninku můžu jít na hotel, konečně si odpoledne lehnout a nemusel jsem nikam cestovat. Docela jsem se na to těšil.
Místo pojišťovacího gólu vyloučení a následné vyrovnání. A poté nervyV úterním zápase na jihu Čech se nedobrovolně zamotal do jednoho z klíčových okamžiků zápasu. V šesté minutě třetí třetiny, za stavu 0:1 pro hosty ze Zlína, Michala Poletína chybnou rozehrávkou poslal do šance domácí obránce Ivan Lytvynov. Devětadvacetiletý forvard beranů však svůj nájezd na brankáře Jiřího Pateru do gólové situace nedotáhl, naopak po vzájemném souboji se stejným mužem jen o několik vteřin později byl vyloučen. A Motor početní výhody využil ve vstřelení vyrovnávací branky. „Co mi v tu chvíli blesklo hlavou? Určitě nic pozitivního,“ přiznal Poletín. „Štvalo mě to, hráli jsme dobrý zápas, celý bez gólu. A pak se to bohužel takhle semlelo,“ mrzelo hostujícího hráče. „Ale tak to ve sportu někdy je. Naštěstí jsme poté přidali další tři branky a dopadlo to, jak to dopadlo,“ oddechl si po vítězství 4:1. Přitom právě Poletín mohl při své šanci případným gólem dodat na klidu Zlína, který na další bodový zisk čekal už čtyři zápasy. „Jestli jsem to měl vyřešit jinak? Určitě, měl jsem se trefit do branky,“ měl jasno Poletín. „Myslím, že moc jiných možností jsem neměl, než to natáhnout takhle doleva. Ale chtělo se to dostat o kousíček dál za něj, protože jsem to cpal hned do betonu a bohužel jsem trefil tyčku,“ mrzela ho jeho příležitost. „Kdybych to potáhl ještě o kousek dál, měl bych úhel o něco lepší. Myslel jsem si, že se tam už natáhnu, ale bohužel, pár centimetrů chybělo a gól jsem nedal.“ S čím však Poletím nesouhlasí, to je následné vyloučení. „Ani nevím, jestli to můžu komentovat nebo ne. Ale nemyslím si, že to byl faul. Co jsme se bavili i se spoluhráči, byl gólman před brankovištěm,“ krčí rameny. „Bohužel jme pak dostali gól. A já jsem extrémně rád, že jsme to dokázali zvrátit a mě to tak nemusí trápit,“ usmál se zkušený forvard. „Tím, že jsme vyhráli, je to už teď úplně jedno,“ dodal s úlevou. |
