Mazlení s hokejkou, i to bývá rituál hráčů

Praha - Kdybyste měli možnost pořádně si prohlédnout hokejky slávistického obránce Jana Nováka, objevili byste na nich zvláštní nápisy. Třeba: Sniper. Nebo: Vasilij Zajcev, to podle sovětského ostřelovače z filmu Nepřítel před branami. Anebo: Dneska taky přijedou rodiče.

Jaromír Jágr - JÁGR POZNÁ KAŽDÝ ROZDÍL. Jaromír Jágr dokáže rozeznat, že má hokejku delší třeba o dva milimetry než obvykle. Nedávno byl však v NHL trestán za to, že měl čepel příliš zahnutou. | foto: ČTK

"To je vzpomínka na jedno finále ve Zlíně, kdy jsem tam měl Musíme vyhrát, přijedou rodiče. A já pak dal důležitý gól," vypráví Novák.

Na každém dopoledním rozbruslení před zápasem mu spoluhráč Milan Kopecký fixou vytvoří nový nápis.

"Funguje to takhle už čtyři roky. Pro štěstí. Bez toho by se mi snad ani nechtělo na led," říká bek.

Hokejista a hokejka, to je často velmi blízký vztah. Právě s ní hráči dávají góly, rozdávají přihrávky.

"U mnoha hráčů je to modla, předmět, který má pomoci k výkonu. Hokejisté nedávají góly nohou nebo hlavou jako fotbalisté, ale právě tou hokejkou," říká Marian Jelínek, sparťanský asistent.

Taky je osobním koučem Jaromíra Jágra. A vězte, že jeho svěřenec je na hokejky odborník. "Jednou se na hokejku pořád vymlouval a mě už to štvalo. Říkal mi, že je o dva milimetry delší. Tak jsme se vsadili," říká Jelínek. Hádejte, jak to dopadlo.
Kouč prohrál.

Jágr opravdu pozná minimální odchylku v tvrdosti, zahnutí, délce. "Máte hráče, kteří si vezmou jakoukoli hokejku, a pak ty, kteří si je označují pro různé situace. Říká se, že žena a kartáček na zuby se nepůjčují. Myslím, že u hokejisty to bývá hokejka a rukavice," říká Jelínek.

Tak třeba Jágr se jednou s vypůjčenou holí zranil. Ovšem slovenský kanonýr Peter Bondra zářil při vítězném tažení na mistrovství světa 2002 s hokejkou spoluhráče Nagyho: dal s ní čtyři góly. Byť na střídačce měl několik svých.

Se sprejem ven

Druhy hokejek se liší, většině hráčů je firmy dodávají přímo na míru. "Vždyť i já si dneska nechávám dělat hokejky na míru. Asi vyzkouším karbonové, Jarda Jágr říkal, že je s nimi tvrdší střela," říká někdejší kanonýr Milan Nový.

Moderní hole bývají vyrobeny z jednoho kusu speciálních materiálů. Odpadá u nich piplání, ale zase je s nimi tvrdší rána. Se zářivě zelenou karbonovou holí hraje třeba znojemský centr Jiří Dopita.

Jen málo extraligových hráčů ještě dnes používá klasické dřevěné hokejky. Znojemský obránce Angel Nikolov kvůli tomu musí před zápasem z kabiny ven. Hůl si totiž stříká bezbarvým sprejem, aby dřevo nenabíralo vodu.

"Každý je hračička přes hokejky, každý ji má rád upravenou, aby se s ní cítil dobře na ledě. Dřevěný pádla se už moc nepoužívají, ale můžu si s nimi víc vyhrát. Sprejování je trochu zvyk, trochu nutnost. Myslím, že to k té hokejce patří. Dělám to už hodně dlouho, pro mě to je rituál," říká Nikolov.

A taková je většina hráčů. Včetně brankářů. Třeba Dominik Hašek si dává záležet na výrobě obří bambule, která na konci hole zabraňuje jejímu vyklouznutí z ruky.

Sparťanskému útočníkovi Janu Markovi, nejproduktivnějšímu hráči základní části extraligy, trvá pět minut, než hokejku omotá izolací.

"Pořád ji zkoumám, přemýšlím, jestli je správně zahnutá. Když jsou hokejky dobré a daří se mi s nimi, tak je hýčkám. Před každým tréninkem, zápasem, o třetině se na ně dívám, nově je obaluju. Chci, aby dobře vypadaly," líčí sparťanský útočník Jan Marek, nejproduktivnější hráč základní části.

Na každou hokejku si píše jméno své přítelkyně. Jeho parťák Petr Ton si hole zase čísluje.

Tobě nepřihraju

A že Marek chce, aby jeho hokejka měla vizáž? Nedivte se. "Každý se s hokejkou trošku pomazlí, než jde na led. Sám si ji akorát obalím, ale s tím si vyhraju víc než jiní hráči.

Když tu byl Aleš Kotalík, říkal: Ty máš hroznou hokejku, nenahraju ti, ta vypadá hrozně!" vypráví budějovický útočník Jiří Šimánek.

Marek zase v neděli poprvé trénoval se zelenou karbonovou holí. Jinak používá stříbrnou. "Stříbřenky mám schovaný. Tak snad se probudí," povídal hráč, který má v play-off zatím jednu asistenci.

Podobná kouzla mají pomoci vrátit produktivitu. Však také hokejisté po nevydařené střele nebo pasu třísknou hokejkou o led nebo mantinel.

"Hokejka je hromosvod obav a strachu. Když máte tu správnou, říkáte si, že se nemůže nic stát. A naopak, když se v zápase něco nepovede, hokejku vyměníte a tím najdete viníka," míní Jelínek.

Dobré hokejky jsem si schovával, říká Kysela

Před pěti lety tehdejší litvínovský útočník Robert Kysela ve čtvrtfinále hokejového play-off pokořil sparťanského gólmana Petra Břízu nevídaným nájezdem. Protáhl puk i hůl za pravou nohu trefil růžek branky. Pak gólmanovi ukázal hokejku a vítězně zaťal pěst. Na čepeli se skvěl nápis BŘÍZA!.

"To byl psychologický nátlak. Gólmani se nechají lehce znervóznit," říká Kysela.

A nepomohlo to psychicky i vám?  Neříkal jste si třeba: mám jeho jméno na holi, tak ho překonám?
Myslím, že ne. Ale měl jsem tak dobrou hokejku, že jsem si věřil. Věděl jsem, že jestli se pojedou nájezdy, zkusím udělat tohle. Povedlo se.

Jak hráč pozná tu správnou hokejku?
Na ledě, při rozbruslení. Podle toho, že puk chodí přesně tam, kam chcete, neskáče na hokejce. Nahrávky jsou přesné, tvrdé. Kolikrát jsem vzal hokejku do ruky v šatně a myslel si, že bude perfektní. A pak to s ní na ledě nešlo.

Ta pravá hokejka, to je možná téměř klenot, ne?
Určitě. Když jsem začínal hrát extraligu a nějaká hokejka mi vyloženě seděla, tak jsem si ji schovával na konec sezony, na play-off. Ale s postupující dobou se dobrých hokejek najde v sezoně víc. S kevlarovými a jinými se rozdíl smazává.

Taky jste patřil mezi hráče, kteří si hokejky vyloženě opečovávají?
Moc jsem je neupravoval, protože pak se vám je nepodaří udělat všechny stejné. Ale vždycky jsem se snažil mít hokejku dobře odizolovanou, aby nebyla moc otlučená. Před každým zápasem ji znovu obalit. Ale co se nápisů týká, ten s Břízou byl jediný.

A vzpomenete si na někoho, kdo byl úpravou hokejek posedlý?
V paměti mám Honzu Alinče, který byl schopný hokejku zkracovat třeba o milimetr. Měl na střídačce pilníky, třeba v půlce tréninku se sbalil, šel na střídačku, jen dvakrát hokejku přejel, aby ji zkrátil. To už byl extrém.