Po loňském mistrovství světa opustil po dlouhých letech realizační tým hokejové reprezentace a stáhl se do ústraní. Dnes pracuje jako skaut pro Pardubice, kde strávil svou úspěšnou hráčskou kariéru. "V Naganu jsem pozoroval naší hru i soupeře. To je teď moje práce," říká smířeně.
Turnaj ho svou kvalitou uspokojil a určitě jej nepovažuje za promarněný čas. "Všechno jsme tam vyhráli, takže musíme být spokojení," říká s úsměvem. "Pardubičtí kluci hráli dobře, soupeři sice nebyli špičkoví, ale šlo o zajímavou konfrontaci různých stylů," tvrdí.
Jací tedy byli soupeři extraligového lídra? "Podle výsledku byl nejtěžší zápas Kanaďany. Jsou to sice poloprofesionálové, ale u nich je vždy rozhodující jejich zarputilost. I když třeba nemají hokejové kvality, do soupeře se - jak se říká - zakousnou. Pro hráče to byla určitě cenná zkušenost," kometuje první zápas Východočechů na Nagano Cupu.
Další soupeře už suveréni české nejvyšší suteže přehráli. "Finové tam měli sice výběr druhé ligy, ale u nich platí, že dobře bruslí snad každý a zase to byla zajímavá konfrontace. No a Japonci? Už proto, že zase postoupili na mistrovství světa a všichni si pamatují jejich loňský výsledek s námi na mistrovství světa, nelze je nijak podceňovat. Je to reprezentace."
Kromě hokeje se stihli Pardubičtí i odreagovat před play off. "Dostali jsme se na místa, kam jsem se před pěti lety nemohli dostat, takže to bylo příjemné. Byli jsme v Jokohamě na fotbalovém stadionu, kde se hrálo finále mistrovství světa, cestovali jsme šinkanzenem, podívali jsme se do centra Tokia a na další místa. Všichni kluci se vrátili zdraví a myslím, že byli spokojeni."
V Čechách se sice rozšířily fotografie, jak Pardubičtí cestují na trénink autobusem ve výstroji, ale to byla podle martince ojedinělá nepříjemnost. "Bylo o nás perfektně postaráno. Autobudem jsme jeli ve výstroji na trénink jenom jednou. A to jenom proto, že Japonci pomotali časy a došlo k nedorozumnění. Jinak bylo vše v naprostém pořádku," dodává bývalý slavný útočník zlaté generace sedmdesátých let.
