"Hned, když jsme přijeli, tak se mi to vybavilo, a já si jen říkal, že snad to tak nedopadne znovu," povídal Viktor Ujčík a pokračoval:
"Druhá věc, která mě zasáhla, byl vyvěšený dres Honzy Marka u stropu haly. Když jsem to viděl, byl jsem trochu naměkko. Jsem moc rád, že ho takhle uctili."
Vy sám jste Jana Marka uctil po proměněném nájezdu, který znamenal pro Vítkovice výhru 3:2 na nájezdy. Holí jste ukazoval právě na ten vyvěšený dres.
Já na něj myslel už při rozbruslení, protože ten dres visí na naší straně. Honza mi hodně chybí.
Vítkovicím se v předchozích utkáních příliš nedařilo, trenéři proto přikročili k tomu, že rozdělili vás a Jiřího Burgera, dosud nejproduktivnější dvojici. Jak jste to nesl?
My jsme prohráli tři zápasy za sebou a bylo potřeba s tím něco udělat. Trenér nám to takhle oznámil a vlastně ani nebylo jisté, jestli Jirka bude hrát, protože měl nějaké zdravotní problémy. Takže mě dali na centra s Romanem Szturcem a Petrem Pohlem. Samozřejmě s Bagrem se mi hraje dobře, ale když tým potřebuje rozložit produktivitu nebo tlak mezi více lajn, tak jsme k tomu přikročili.
Hrál jste středního útočníka, což není vaše typická parketa. Jak velká to byla pro vás změna?
Když už si to člověk někdy zkusí, tak má představu o tom, co je potřeba a jak se to hraje. Radši budu hrát centra rychlým klukům – křídlům, než být závislý na centrovi, který není až tak tvořivý a nedá mi nahrávku, kterou bych potřeboval.
