Křičíte na hráče víc než dřív?
Ne, já jsem celkem v klidu. Samozřejmě, na střídačce občas zařvu nebo tak. Ale hlavně říkám, žádnou paniku. Sám vím, jak to je, když se přestane dařit. Nic se k nám neodrazí, nemáme štěstí. Ti hráči hokej hrát umějí. Přece ho nezapomněli. Chce to začít od začátku, zodpovědně bránit. To je základ všeho.
Loni to vypadalo opačně.
Celou sezonu jsme byli první nebo druzí. Pořád vést nemůžeme. Ale současné postavení se nám samozřejmě ani trochu nelíbí. A mužstvo má na to, aby bylo podstatně výš. Čeká nás dohrávka se Spartou. Pokusíme se odpíchnout.¨
Chystáte nějaké změny?
Stát se může cokoli. Máme před sebou dohrávku. Soustředíme se na další utkání. Pokud by to tak mělo jít dál, může se něco vyvrbit. Ale teď ještě nebudu dělat předčasné závěry a říkat něco do novin.
Pomáháte si i rituály jako během play-off?
No tak, tataráky jsou pořád. Dneska taky byl. Manželka se ptala, jestli nemá připravit nějaký dort. To jsem však zakázal, protože od toho je až play-off. A do něj máme momentálně dost daleko.
Co říkáte tomu, že se docela daří i podceňovaným týmům?
Hlavně Vsetín mě překvapuje. Porazili nás. Porazili Znojmo. Porazili Spartu. Před sezonou s nimi nikdo moc nepočítal. Ale daří se jim.
V čem spočívá jejich recept?
Brání se a čekají, jestli to vyjde, nebo ne. Proti nám v první třetině vypálili čtyřikrát. Ve třetí měli tři střely. Ale hrají zodpovědně, padají tam po hlavě a rvou se o to, což je na těch klukách obdivuhodné. Takový hokej zkrátka dneska je. Nikdo nic nedostane zadarmo. Pokouší se urvat, co se dá.
Nechybí i tohle současné Slavii?
Ano. Někdy hrajeme příliš profesorsky.
