"Takového vousáče, myslím, v kádru nemají. Asi mě uznávají," směje se zlínský rozbíječ při pohledu na logo Komety pro letošní play-off. A zvesela pokračuje: "Znak je pěkný. Tak jako já!"
Logo Komety pro play-off 2014
Aby mohla humorná analogie vzniknout, zahodil Okál žiletky už loni v listopadu. Plnovousy k hokejistům v bojích o titul patří, 23letý forvard však vyčnívá. V pátek by teoreticky mohl začít s holením. Sezona může skončit - Zlín vede 3:1 na zápasy a doma chce sérii proti Kometě rozhodnout.
Člen čtvrté formace má dvojí speciální motivaci. Dvě touhy, které jej ženou ještě daleko víc. Zaprvé - loni byl vyhlášen nejlepším nováčkem, vystřelil postupové góly Zlína ve čtvrtfinále i v semifinále. Jenže pak sedmá přetahovaná o titul s Plzní dospěla do prodloužení, Okál dorážel před úplně prázdnou brankou... A netrefil.
"Čekám, že se mi tam puk odrazí zase. A že konečně dám," přeje si Okál. "Loni jsem ve finále gól vstřelil, ale bohužel jenom ve druhém zápase. Teď by byl pro tým daleko důležitější."
No a zadruhé - Okál touží doplnit rodinnou kroniku. Jeho otec stejného jména za Zlín dlouho hrával, slavnější však byl strýc Miroslav. Zarputilý útočník a kapitán zlínských mistrů: dosud jediný titul klubu se zrodil přesně před deseti lety. "Stál jsem tehdy u juniorské šatny," vzpomíná Okál; parťáka mu dělal dnešní extraligový spoluhráč Oldřich Horák. Pak jako třináctiletý kluk sledoval euforii.
Zdeněk Okál loni v září...
...a letos v dubnu.
"Na led jsem nešel - bál jsem se, že mě ušlapou," usmívá se. "Ale jinak jsem měl husí kůži, strýc Míra zvedal pohár nad hlavu... Od té doby si to hrozně přeju zažít taky."
Jsou to pro něj zvláštní vzpomínky, člen hokejové famílie málem rodinný sport zabalil. "Hučeli jsme do něj, aby to neskládal," říkal jeho otec Zdeněk.
Okál junior vytrval. Loni si užil stříbrnou jízdu, teď věří v ještě krásnější medaili. Třeba i proto, aby se zkusil vyrovnat zlatému strýci - Miroslav Okál platil za tahouna na ledě i při oslavách.
"Při titulu mě tam táta vzal, ale do desíti večer jsem byl doma," vzpomíná. "Pohár jsem viděl u nás na zahradě, když ho Mira přivezl. Bylo to fajn, ale pohár strašně smrděl šampáněm! Strašně, doteď si to pamatuju."
Nehledě na to chce vůni vítězů cítit znovu.
