Růžička byl dlouhá léta spojený se Slavií, která hrála od roku 2004 až do letoška právě v moderní hale. Naposledy tu zkušený trenér vedl národní mužstvo při květnovém mistrovství světa, kde Češi skončili čtvrtí. Pak pod tíhou aféry, v níž je obviněn z korupce, rezignoval.
Teď si oblékl černou bundu s logem Pirátů, ale jinak vypadal stejně - několikrát se krátce napil z flašky, gestikuloval směrem k hráčům, diskutoval i s rozhodčími. Ani jako host se kouč Růžička nechoval nijak výjimečně.
A jaké měl pocity? „Nijak jsem to neprožíval, ale když člověk přijede do téhle haly, tak si vzpomene na všechny ty úspěchy - prožili jsme tady titul, finále. Ale nejsem v tomhle nostalgický, že bych jenom vzpomínal,“ odpověděl usměvavý Růžička novinářům, když vyšel z „neznámé“ kabiny hostů.
Nebyl to přece jen nezvyk?
Ani ne.
Nebral jste to tedy nijak speciálně? Poprvé jako soupeř, navíc proti Spartě...
Ne, říkal jsem si, že to bude divné. Ale nebylo. Je prostě jiná doba.
Jak byste porovnal atmosféru na domácích zápasech Slavie a Sparty?
Atmosféra byla poměrně dobrá, spodek se zaplnil. Ale tak zápasy se Spartou jsou pro mě vždycky zajímavé, když jsem byl ve Slavii, tak to bylo derby, ale i když jsem hrál v Litvínově, tak to mělo náboj. I teď mělo utkání náboj, ale bohužel jsme první třetinu nezvládli, což zápas rozhodlo.
Mluvilo se o tom, že vás na utkání přijdou podpořit i někteří slávističtí fanoušci. Vnímal jste to?
Já nevím. Samozřejmě je tady plno kluků, kteří hráli ve Slavii, tak věřím, že si slávisté našli cestu. Ale moc jsme je nepotěšili.
Musel jste po zápase hodně křičet?
Já křičím pořád. Ale po zápase ne. Udělali jsme chyby, soupeř je potrestal. Sparta je silná. Říkal jsem hráčům, že když neodehrají zápas na sto padesát procent, tak nemůžeme Spartu porazit. Hrát se Spartou, která vede, není jednoduché. Trápíme se, od začátku sezony nedáváme góly. Musíme na tom zapracovat. Vyhráváme na jeden nebo na dva góly.
Není to i tím, že málo střílíte?
Nezáleží, kolik je střel, ale důležitá je úspěšnost. Když máš za třetinu šest střel a dáš tři góly, tak je to dobré. Sparta nás vycvičila - pětkrát v první třetině vystřelila a dala tři góly. Je to o efektivitě střelby. Pálit od modré čáry, když brankář vidí, to můžeš mít deset střel a stejně gól nedáš. Záleží i, z jakých pozic se střílí. Bavíme se o tom, rozebíráme si hru. Mužstvo se snaží, bojuje, ale nepřijde to hned. Věděl jsem, že to nebude jednoduché.
Proč jste se při čtvrtém gólu Sparty tak rozčilovali?
Nevím, to nebylo vidět. Viděl jsem, že tam puk šťouraj přes beton brankáře Kopřivy. Ale byla naše chyba i v tom, že obránci nezakročili, neměli je tam pustit. Rozhodčí prostě uznal gól. Nemám k tomu nic dalšího.
Ale na sudí jste si počkal.
Ale ne kvůli tomu gólu, počkal jsem si kvůli jiným věcem.
Nezdálo se vám, že až moc hru pouštěli?
Myslím, že takhle je to dobře. Hokeji jenom prospěje, když to nebude jako basketbal. Ale hráči na to musejí být připravení. Hokej zkrátka bolí, jsou tam emoce, zápasy jsou vypjaté. Bez toho nikoho nemůže hokej bavit.
Před sezonou jste tvrdil, že Slavii sledovat nebudete. Neudělal jste výjimku, když se vašemu bývalému klubu v 1. lize daří?
Slavii nesleduju. Starám se sám o sebe, sleduju Chomutov a extraligové soupeře. Potřebujeme se udržet na pozicích, kde můžeme být relativně v klidu. Sezona bude dlouhá, zápasů nás čeká ještě hodně. V pátek budeme hrát s Plzní, s těžkým soupeřem, na kterého se musíme připravit. Nepadá nám to tam, zaplaťpánbů, že máme alespoň nějaké body.
