Česká asociace hokejistů funguje druhým rokem. Zprvu měli její zástupci pocit, že jsou přehlíženi. Nebrali je vážně. Ovšem doba se posunula a svazový šéf Tomáš Král si jednání s nimi pochvaluje. „Nikdy jsem s asociací neměl problém,“ tvrdí.
Černošek a spol. se stali pro hokejovou vládu partnerem k diskuzi. Minulý týden se povedlo vyjednat zásadní posun - hostování bez souhlasu bývalého klubu u hokejistů bez smlouvy.
„Jsme v roce 2015 a je potřeba, aby si hráči k tomu řekli svoje,“ upozorňuje člen vedení hráčské asociace a sportovní manažer Prostějova Jiří Vykoukal.
Hlavním tématem asociace je změna přestupních a registračních řádů svazu tak, aby hráčům tabulkové ceny co nejméně komplikovaly kariéru. „Chceme, aby to vyústilo ve smysluplné výchovné za děti, aby bylo limitované věkem 23 let a prvním přestupem a aby se oddělila mládež od juniorů, kteří už jsou pod smlouvami a jedná se o profesionální sport,“ řekl šéf asociace Černošek. „Mrzí mě, že se systémová věc rozprskla do debat o dětech v Jindřichově Hradci.“
Otec malých hokejistů: „Svaz si zahrává s naší podporou“Server iDNES.cz získal vyjádření rodiče dvou malých hokejistů, jehož jméno má redakce k dispozici. Tady je jeho příběh... „V českém mládežnickém hokeji se pohybuji přes 10 let. Moji synové hrají ve dvou klubech. Se zájmem sleduji současnou debatu, protože jsem sám jednoho svého kluka vyplatil oddílu za 10 tisíc korun v době, kdy skoro neuměl stát na bruslích. Pan Král tvrdí, že příspěvky rodičů pokryjí pouze 10 procent nákladů. Jenže tento výrok je podle mě nepravdivý. Komerční hodina ledu v Praze stojí mezi 1500 - 3500 Kč/hod. a měsíční příspěvek je zhruba dva tisíce. V jednom týmu je 17 kluků, takže 34 tisíc celkem. Moji synové za to dostanou 12 hodin ledu v měsíci. Takže klub nám pronajímá hřiště za komerčních podmínek. Ano, jsou tu ještě náklady na trenéra, ale nezohlednil jsem dotace klubů. I když v každém celku to funguje jinak, obecně platí, že do oddíly do dětí neinvestují! Navíc klukům, kteří chtějí něco dokázat, rodiče platí individuální ledy a kouče. Mě stojí hokej za každého syna zhruba 10 tisíc měsíčně. Ještě je potřeba přičíst roční výdaj za výstroj. A také osobní oběť: ranní vstávání, cesty na tréninky, zápasy... Rodinný život v podstatě neexistuje. Rodiče by tedy ještě měli platit klubům „výchovné“? Svaz by si měl uvědomit, že si zahrává s podporou rodičů. V zahraničí funguje volný pohyb hráčů a vím, že v jedné zemi rodiče přispívají v 7. třídě na hokejistu asi 5 tisíc korun za rok. Teprve když některý hráč získá smlouvu v nejvyšší lize, tak kluby, které ho vychovaly, dostanou odměnu. Je to výchovné až za dobře odvedenou práci od klubu, který hráče zaměstná. Nikoliv od rodičů. Dostanou reálnou a tržní hodnotu hokejisty a ne cenu diktovanou tabulkami. Nejlepší pro český hokej je vytvoření konkurenčního prostředí pro všechny. Prospěje to i dětem.“ |
Tam si rodiče nespokojení s fungováním klubu SHL Vajgar založili konkurenční celek, ale kvůli svazovým řádům nemohou malí hokejisté nastupovat k zápasům. Kromě toho běží soud, v němž požaduje otec Petr Krejčiřík po Olomouci 605 tisíc za přestup 13letého syna do Zlína. Žalobu zvažuje i 32letý útočník Martin Podlešák, který kvůli tabulkové hodnotě skončil s vrcholovým hokejem.
„Pokud některé z těch žalob budou úspěšné, pak se může stát, že to celé lehne popelem a od začátku se bude stavět nový systém. Nehledě na to, že by to byla velká ostuda pro Českou republiku. Bylo by přínosnější, že by se psalo o dohodě mezi zástupci svazu pro kritice asociace hráčů a veřejnosti se rozhodli upravit řády. Doufám, že to tak skončí. Žalobám se vyhýbáme, dialog vyhledáváme,“ upozorňuje Černošek.
Bojíte se, že kvůli tabulkovému odstupnému, bude soudních sporů přibývat?
MČ: Neřekl bych. Předpokládám, že se možná někdo ozve po sezoně. V Prostějově je kluk, který si v 25 letech vzal na sebe půjčku. Tabulky jsou brzda.
JV: Vidím to jako bič na hráče, i když je spousta jednání, kdy se dá domluvit. Potřebujeme, aby to bylo transparentní pro všechny. V současné době záleží pouze na přístupu jednotlivých lidí. Systém nutí hráče odcházet do zahraničí. My bereme cizince, protože na ně se tabulkové odstupné nevztahuje. Nastavená pravidla musejí být taková, aby se nedala zneužit ani v jednom případě. Ať vůči klubu, hráči nebo rodiči. Zakázané uvolnění platí taky pro všechny stejně.
Kluby tabulky v mládežnickém hokeji hájí, protože příspěvky rodičů a dotace nepokryjí náklady na provoz. Kolik to tedy stojí?
MČ: Udělalo se plošně odstupňované „výchovné“ za děti, ale nebere se v potaz, že každý klub přispívá jinak, jednotlivá města se podílejí také různě. Jeden moravský klub se podílí na výchově dětí hodně, platí rozhodčí, autobusy, půjčují hráčům výstroj, ale na druhé straně je klub, který zaplatí akorát trenéra, všechno ostatní jde za rodiči. Tam od srpna do ledna vydali 60 tisíc. Museli mu koupit výzbroj, cesty na zápasy, příspěvky, platí si i startovné na turnajích. Ptám se, kolik je tedy výchovné klubů? Je ta cena za jedno dítě v první druhé třídě 10 tisíc za rok? Já myslím, že ne. A dostanou při přestupu do extraligy rodiče nějaký podíl? Nedostanou.
Pádný argument proti zrušení výchovného však je, že se neúměrně zvýší rodičovské příspěvky.
JV: Rodiče nejsou informováni a nevědí, kolik ti kluci ve finále stojí. Když to budu vědět, pak si můžu vybrat, jestli dám kluka na hokej, nebo na jiný sport. A když budou větší rodičovské příspěvky, tak rodiče budou třeba víc dbát na přípravu.
MČ: Jediná možnost, jak to udělat, je informovat rodiče o způsobu financování klubu. Ale nechtěl bych šířit hysterii, protože je spousta kluků, kteří nikam neodcházejí, pak se jich dotknou až profesionální přestupy.
Děti by měly mít hokej do 15 let jako zábavu
Podle Pavla Zachy, otce juniorského reprezentanta, jsou porušována práva dítěte. Třeba když se rodina stěhuje, malý hokejista nemůže svobodně změnit klub. Co spojit týmy do 15 let se školami?
MČ: Tři děti můžou během sezony kvůli stěhování a studiu z klubu odejít. Není to tak otrokářsky nastavené. Spojení se školami je dobrý nápad. My jsme měli umožněné tréninky během výuky, trenér si pro nás přišel, pak nás zase přivedl zpátky. Neměli jsme tendenci nikam odcházet. Ten model byl bohužel daný politickým systémem. Pokud by se to povedlo udělat v dnešní době, tak by to prospělo strašně moc výchově dětí z hlediska sportu i vzdělání. Častokrát se stává, že děti nechodí do školy. Je špatné zrušit celý systém, ale je také špatné ho tvrdošíjně bránit ve stávající podobě.
Jiří, jak to funguje ve Finsku, kde jste působil?
JV: Zcela transparentně a na úrovni. Výchovné se platí pouze za hráče, který se dostane do SM-liigy. Od toho to slovo výchovné - vychoval jsem někoho a zasloužím si za to peníze. První výchovné je za šest zápasů v nejvyšší soutěži a pak je to dál odstupňované a peníze si rozdělí kluby, které se na výchově podílely. Do 15 let je tam všechno zadarmo. Výchovné končí odehráním 90 zápasů, nebo věkovou hranicí 23 let. Pak je ten hráč volný. Slyšíme argumenty, že příspěvky jsou tam vyšší, ale ve Finsku je i průměrná mzda tři tisíce eur.
Jiří Vykoukal
Jak hodně podle vás škodí hokeji ambiciózní tatínkové?
JV: Takoví rodiče existují a vytvářejí nesmyslné tlaky na svoje děti i na trenéry a kluby a ne vždycky to skončí úspěchem, protože některým dětem se hokej natolik zhnusí, že třeba přestanou hrát. Myslím, že ty děti by to měly mít minimálně do 15 let jako zábavu. A nedělat z desetiletého kluka budoucího mistra světa nebo vítěze Stanleyova poháru. Do 15 let to musejí dělat z radosti, aby se těšili na zimák. Pak je naučme pořádně trénovat, dodržovat životosprávu, chodit do školy.
MČ: Bavil jsem se s Martinem Ručinským, který mi říkal, jak je možný, že je schopný hrát ve 44 letech s mladejma. Naše generace byla vychována v jiném režimu, ale týmovost tehdy byla větší. Hrálo nás patnáct dvacet kluků, kteří spolu jezdili na tábory, chodili do školy, hráli jsme si za barákem. teď jsou mužstva složené z jedné třetiny z individualit, rodiče je ostaršují, aby se ukázali, sbírali body. Pak ti kluci z juniorů přijdou do áčka a ve 21 letech si myslí, že budou hrát v NHL, že mu padne extraliga k nohám. Chápu, že každý má mít svůj cíl, ale...
JV: Věnuju se i mentálnímu koučinku a když se kluků ptám, čeho chtějí v hokeji dosáhnout, tak mi v 99 procentech odpovídají, že je to NHL. Ale já říkám - co extraliga? Národní tým? Oni přeskočí až nahoru a zapomenou, že je mezitím nějaká mezihra. Musejí dokázat, že na to mají. Spousta kluků se vrací ze zámoří a byl jsem překvapený, jak se chovali. Byli vůbec v Kanadě? Proč nedělají nic navíc? Musíme rozlišit, kolik kluků se prosadí a kolik se jich vrátí nebo úplně skončí s hokejem.
