Rosťa Olesz byl vždycky skromný kluk. I když jasně výkonnostně převyšoval své vrstevníky a už v 15 letech naskočil do A týmu v extralize, na nic si nehrál a nenosil nos nahoru. Nezapomenu ten kontrast s brankářem Falterem, kdy někdy v roce 2001 nebo 2002 po domácím zápase Vítkovic procházel Rosťa Olesz špalírem novinářů a s velice ostýchavým pohledem každého osobně pozdravil slovy "dobrý den". Jako poslední šel za naprosto zpoceným Jirkou Trvajem náhradní brankář Falter (tu sezónu odchytal asi 4 zápasy) - nosánek nahoru, povýšený výraz. Nepozdravil nikoho, ba ani na pozdrav nehodlal odpovědět. Jsem moc rád, že i slušní lidé se dokáží ve svých profesích prosadit a držím Rosťovi palce v dalším pokračování kariéry i v osobním životě.

Vyborny rozhovor Moc jsem tomu experimentu neveril, ale ted jsem rad, ze se po letech zase dari a nebude baraz a nebo boj o predkolo.