Vítkovický gólman Patrik Bartošák popojížděl po betonech a se sklopenou hlavou. Jeho jmenovec na pardubické straně Patrik Poulíček měl také hlavu dole. Po vstřeleném gólu se zašmodrchal do vlastních nohou a po zádech dojel přilbou napřed až do mantinelu.
Ovšem výraz ve tváři měl poté mnohem blaženější, než strážce vítkovické brány. Jásot Poulíčka byl oprávněný. Vyrovnání nakonec přispělo k zisku důležitých bodů, které Dynamo stále drží na „vysněné“ dvanácté pozici.
„Tabulku nejde nesledovat, ale nechceme moc řešit, jak hraje Litvínov. Pamatuji si, že když jsme prohrávali, tak vedl 2:0, ale hlavně se hecujeme, že musíme hrát svou hru, ať to zvládneme sami,“ prohlásil pro web Dynama dvaadvacetiletý Poulíček.
Jeho úder ze 31. minuty pro něho byl teprve čtvrtým v sezoně a prvním od poloviny prosince. Daleko podstatnější však je, že poprvé vedl k bodům. „Jsem velmi rád, že jsem prolomil půst a alespoň částečně splatil důvěru. Samozřejmě chci být produktivnější, do několika šancí jsem se v sezoně propracoval, ale bohužel se v koncovce trápím. Snažím se s tím bojovat, přece jen stále jsem trochu nováčkem, sbírám zkušenosti,“ řekl rodák z Havlíčkova Brodu.
Ona důvěra byla vyjádřena nasazením Poulíčka do čtvrtého útoku, kde na křídle spolupracoval s o deset let starším Jiřím Cetkovským. Právě „Ceckova“ práce před vyrovnávacím zásahem byla klíčová.
„Skvěle vybojoval nahozený puk, dokonale využil fyzických parametrů. Dostal jsem nahrávku před bránu, soustředil jsem se hlavně na to, ať puk trefím přesně. Brankáři propadl mezi nohy,“ popsal Poulíček.
Po polovině zápasů má Dynamo skupinu o udržení rozehranou solidně. Pět bodů z venkovních utkání v kombinaci s domácí výhrou na nájezdy nad Litvínovem staví partu kouče Petera Draisaitla do výhodnější pozice, než Vervu. Nad ní má Dynamo díky lepším vzájemným zápasům v podstatě náskok čtyř bodů. O situaci v pásmu ohrožení může hodně napovědět páteční kolo.
