Nastoupil jste k jubilejnímu 1 200. duelu v nejvyšší soutěži, ale po 38 vteřinách přišlo vyloučení a gól. Jak jste se cítil?
Udělal jsem krásný prdeláč, pár let zpátky se to nepískalo, dneska je to faul. I když jsem inkasovali, tak se nic nedělo. Litvínov sice přidal druhý, ale pak se strachoval o výsledek. Bohužel jsme to nedotáhli do kýženého konce.
Proč jste byli na začátku tak pasivní? Únava?
Nepokrývali jsme dorážky, byli jsme nerozjetí. Od druhé třetiny bylo vidět, že máme navrch bruslařsky, ale už bylo pozdě. Přitom jsme i před zápasem věděli, že je Litvínov hratelný.
Je příjemné zjištění, že ho dokážete přehrát?
O kvalitách soupeře víme a je jenom na nás, jak je eliminujeme. Myslím, že bylo vidět, že to jde. Pak už zbývá jenom proměnit šance.
Jak je pro vás osobně těžké chytat mladé kluky?
Ono je potřeba si spíš dát pozor na takovou tu českou vyčuranost a chytrost. Je tam pár hráčů, u kterých musí být člověk ostražitý.
I proto jste tolik šli do Martina Ručinského?
Nemyslím, že zrovna on předvádí vyčuraný hokej. Jsou tam jiní hráči. Ale všeobecně platí hrát do těla a nedat jim prostor.
Říkal jste, že 1 200. zápas neberete speciálně. Proč?
Protože na tohle bude čas po konci sezony. Teď není vhodná doba, spíš se koukám na další zápas. Mám jiný cíl a ten je pro mě hnacím motorem.
Takže v hlavě máte titul a pak konec kariéry?
Ano. Zatím je to takový sen, ale za sny se má jít.
Je to jiné než proti Zlínu?
Je to úplně jiné. Všichni víme, jaký hokej hraje Zlín a jaký Litvínov. Je to na opačném pólu toho sportu. Myslím, že i pro diváky je to hezčí podívaná, když se hraje proti Litvínovu.
Ve třetí třetině si dal vlastní gól Hanzlík. Srazil vás?
Takových jsem dal... K tomu se nedá nic říct, protože tam ten hráč jde v nejlepší víře. Někdy se to stane. Není to kulatý, je to placatý a odrazí se to bůhví kam.
