Čím se Švédové nejvíc liší od Čechů?
Švédové se hodně starají o životní prostředí, dbají na pořádek ve městě. Nejezdí třeba rychle v autech, dodržují u všeho pravidla.
Co vás ve Švédsku kromě jazyka naučili?
Ve Frölundě mě učili bránit. Nevím, jestli se jim to povedlo, ale určitě jsem se v tom zlepšil. Ve Färjestadu se zase hrálo naopak hodně dopředu.
Co vám chybělo, že jste se vrátil? V klubu se vám dařilo, dostal jste nabídku nové smlouvy. Zájem o vás měly i jiné kluby.
Trochu se mi stýskalo. Ve Švédsku jsem byl úplně sám, navíc kromě Jardy Špačka jsem se tam v klubu nepotkal s žádným Čechem. Také mě teď budou moci vidět častěji na vlastní oči táta s bráchou a nebudou se muset za každým mým zápasem trmácet až na sever Evropy.
Když jste se rozhodl pro návrat domů, napadl vás i jiný klub než Sparta?
Ne! Se Spartou jsem byl už dlouho v kontaktu. Šlo jen o to, kdy se rozhodnu vrátit se zpátky.
Se Spartou máte za sebou půlku letní přípravy. Dá se už říct, co se v klubu změnilo od vašeho posledního působení?
Skoro nic. Parta je podobná jako předtím, platí pořád stejná pravidla. V kabině je cítit dobrá nálada.
Řadu spoluhráčů si asi pamatujete.
Znám skoro všechny kluky. Franta Ptáček, Pavel Šrek, Páťa Martinec a Richard Žemlička byli ve Spartě tenkrát se mnou, spoustu těch mladších znám z doby, kdy jsme spolu hráli v dorostu.
Co je vaším cílem ve Spartě?
Chtěl bych hrát dobře. Hrozně rád bych si zahrál v národním týmu. To byl také jeden z menších důvodů, proč jsem se vrátil.
Máte ve své statistice jedenáct zápasů v dresu Ottawy. NHL už vás neláká?
Jako uzavřenou kapitolu NHL určitě neberu, to až přestanu hrát hokej. A to se snad ještě neblíží.
