Tím člověkem pořád vibruje energie. Na ledě vyniká hokejovým uměním, nicméně mnohokrát už taky udělal ostudu. Dovede se rozvášnit, jakmile narazí na žhavé téma. Vyjadřuje se přímo, z lekcí diplomacie by asi propadal: „Snažím se být svůj, nemám rád lži!“
V rozhovoru pro iDNES jste se docela opřel do bývalých spoluhráčů Řezníčka a Straky, trenéra Fardy a manažera Setikovského. Proč?
Lidi chtěli vědět, proč jsem odešel z Plzně, tak jsem jim to trochu přiblížil. Kdybych řekl celou pravdu, asi by se v Plzni zbláznili. Schůze a tiskovky by pořádali doteď...
Řezníček na vás zvažuje žalobu...
Musím se tomu smát, když vidím, co na mě v Plzni vytáhli. Potrefená husa se ozvala. Spíš bych měl žalovat já Řezníčka. Nařkl mě, že beru drogy a anabolika. To mi hodně ublížilo.
A nezkusil jste to? Vždyť se vaše prchlivé chování na ledě dá spojovat se stimulačními látkami...
Jenom jednou. V Kanadě jsem zkusil efedrin a trenér mě nemohl sundat z ledu. Tak mě to rozpumpovalo! Jenže pak v autobuse všichni spali a já dvanáct hodin koukal oknem do lesů, do tmy.
V zámoří nejsou dopingové kontroly. Na povzbuzení se i v NHL bere sudafed. Ten jste nevzal?
Ne. V juniorech jsem hrál se rváčem Todem Fedorukem a ten s sebou vozil drogerii, lékárnu! Když to do sebe napral, měl rudo v očích a bylo mu úplně jedno, co dělá.
V Evropě jste doping zavrhl?
Absolutně. Po tom efedrinu jsem třeba lítal všude, jenže nedržel jsem si svoji pozici, nešly mi přihrávky, práce s hokejkou. Hrál jsem zbrkle.
A anabolické steroidy na podporu růstu svalstva?
Nikdy. Ani kreatin. Polykám vitamin C a sacharidy, aby mi nešla dolů váha. To není nic zakázaného.
Prodávání zápasů? To se těžko dokazuje!
Čtenářům iDNES jste naznačil něco o prodávání zápasů v Plzni. Byl byste ochoten svědčit, kdyby nějaký případ liga vyšetřovala?
Je to choulostivá věc. Klidně řeknu, co vím. Ale těžko někoho usvědčíte.
V poslední době jste pod palbou. Dotkla se vás aféra v novinách?
Určitě. Dost lidí si o mně teď může myslet, že jsem magor. Udělali si obrázek podle novin. Ale lidi, co mě znají, vědí, co jsem zač.
Mrzelo vás to, nebo štvalo?
Smál jsem se. Připadal jsem si jako ve škole, kde je pár práskačů.
Prý jste v Železné Rudě při fotbálku napadl padesátiletého muže.
Hráli jsme fotbal. Jeden člověk vůbec nebral ohled, že jsme hokejisti, co se živí nohama. Pořád mě okopával. Pak k nějaké potyčce došlo. Ale v kabině jsme si to v pohodě vyříkali. V Plzni to teď přefoukli.
Těší vás popularita v médiích?
Proč? Nemusel bych v novinách být vůbec. Ale chápu, že i vy musíte dělat svou práci. Sportovci a novináři jsou na sobě navzájem závislí. Pomáhají si k živobytí.
Kanada? Škola!
Dva roky jste působil v zámořské juniorské soutěži. Co vám dala?
Byla to neskutečná škola. Kolikrát jsem to chtěl zabalit.
Proč?
Co já tam zažil! Kanaďani brali Evropanům peníze z kapes. Trestali je, když třeba neuklidili puky.
Jak?
Museli si na tři minuty lehnout do kádě s ledovou vodou, pak na tři minuty zase do horké.
To je jako šikana na vojně...
No, trenér přitom seděl v kamrlíku hned za dveřmi a nic neudělal.
To byla pro devatenáctiletého kluka opravdu zkouška...
Když jsme hráli venku, nechali nás spát na rozkládacím lehátku. Člověk nemohl ani usnout. Jednou jsem zůstal celý den v hotelu, abych si pohlídal normální postel. Kanaďani byli v autobuse roztažení a my se s Karlem Mošovským pětadvacet hodin z Portlandu tlačili na dvousedadle. Smáli se nám.
Tak se zkouší charakter přistěhovalců z Evropy?
Přesně! Odehrál jsem super zápas, a druhý den se nenašel v sestavě. Říkal jsem trenérovi, že na mě zapomněl. A on povídá: „Nezapomněl, nehraješ!“
Neznám bráchu, neberu ohledy
Ovšem zdá se, že Kanada na vás udělala dojem. Dodržujete hodně tamních zvyků. Inspirovala vás?
Neřekl bych, že mě Kanada inspirovala. Chci být svůj. Jsem rád, když se k sobě lidi chovají hezky.
Počkejte, to zní zvláštně od člověka, který na ledě dovede nadávat, plivat a praštit pěstí do obličeje...
Je pravda, že jakmile si obuju brusle, jsem jiný člověk. Neumím prohrávat, což způsobuje ty průšvihy. Porážky mě žerou. Chci vyhrávat, něčeho dosáhnout, pak neznám bráchu. Neberu ohledy.
RADEK DUDA NAROZEN: 28. ledna 1979 v Sokolově KARIÉRA: V 16 letech přestoupil ze Sokolova do Sparty, do NHL byl draftován Calgary Flames. V 19 šel do zámoří, kde dva roky působil v juniorské WHL. Za Lethbridge v 69 zápasech sezony 1999-2000 získal 106 bodů (42+64) a připsal si 193 trestných minut. S Calgary se nedohodl na smlouvě, načež se vrátil do Sparty a pak přešel do Plzně. Na jaře 2002 vkročil do národního týmu, v 11 zápasech dal 7 branek. SKANDÁLY: Rozporuplná postava, způsobil na ledě mnoho průšvihů. Duda při jarním play off slovně napadal soupeře z Vítkovic. Nedávno při podávání rukou praštil Kudrnu z Liberce do obličeje. Mnohokrát se nechal vyprovokovat, fauloval a oslabil tým. Poté, co byl vyměněn z Plzně do Slavie, vyjádřil se otevřeně o zvláštních vztazích v plzeňské kabině. Klub kvůli jeho výrokům svolal tiskovou konferenci a obránce Řezníček zvažuje, že ho zažaluje u soudu. UMĚNÍ: Coby hokejista dokáže všechno. Perfektně přihrát, zakončit i porvat se. Příkladně bojuje, musí se však soustředit na hru. SOUKROMÍ: Svobodný, kamarádí s tenistkou Barborou Strýcovou.
Když jste udeřil libereckého Kudrnu nebo nadával slávistickému trenéru Růžičkovi, měl jste před očima tmu? Nebo to děláte schválně?
PROFESE: hokejový reprezentant, útočník Slavie
To vyplyne ze situace. Neumím snést, že prohrávám. A je hrozně těžké vydržet, jestliže na vás postaví člověka, co celou dobu provokuje. Nashromáždí se to a pak to bouchne.
Vaší hře tyhle nepochopitelné excesy škodí. To přece musíte vědět, ne?
Jakmile jsem psychicky v pohodě, zvládnu všechno. Teď se Slavií ve Zlíně po mně šli, zkoušeli mě vyprovokovat k faulům. Ale já se držel. V Plzni mě zahnali do kouta a já se neznal... Byl jsem jako neřízená střela. Nevěděl jsem, co dělám.
Dovedete se trvale kontrolovat?
To ukáže čas. Věřím, že je to v mých silách. Ale když někdo například fauluje mého spoluhráče, může se něco stát...
Stydíte se za činy, jež jste na ledě předvedl? Litujete jich?
Samozřejmě. Třeba ty poslední dva zápasy za Plzeň mám v hlavě pořád. Udělal jsem fauly, nad kterými se člověku zastavuje rozum.
Rozebíráte svoje jednání s někým?
Konzultovat to můžu jedině s jiným vrcholovým sportovcem. Mluvil jsem o tom třeba s tenistkou Bárou Strýcovou. Má podobnou povahu a problémy. Všechno je to psychikou. Když se mi to rozbourá v hlavě a nesoustředím se, je zle.
V Plzni vám dali jasné ultimátum. Jakmile provedete hloupost, budete potrestán. Jakou řeč si ve Slavii připravil trenér Vladimír Růžička?
Žádnou. Nechal mě, ať se srovnám sám. Mile mě to překvapilo.
Sparťanský asistent Pavel Hynek si všiml toho, že po příchodu ze Sparty do Plzně i po výměně z Plzně do Slavie jste udělal stejnou věc: stěžoval jste si na starý klub a velebil ten nový. Pavel Hynek dokonce odhadl, že při dalším přestupu se opět zachováte stejně. Co vy na to?
Sparta je kapitola sama pro sebe. Mladý hráč se tam přinejlepším dostane do čtvrtého útoku. Sparta kupuje hotové hokejisty.
Jenže stěžoval jste si, až když jste ze Sparty a z Plzně odešel. Už podruhé jste v novém prostředí nadšený. Není to zvláštní?
Opouštěl jsem mančafty, co měly problémy. Špatná komunikace, závist. Teď jsem v týmu, který je v klidu.
V Plzni jste si nejdřív taky lebedil...
No jo, ale byli tam jiní hráči než teď. Odešli Salfický, Pospíšil, Kořínek, Antoš, Michal Straka, Vostřák. Plzeň se jich zbavila, sestava se změnila. A taky atmosféra.
Jako malý házel bahno
Jste vznětlivý v civilu? Perete se?
Jen v Praze při těch kalamitách mě občas nějaký řidič naštve. Ale to asi každého. (smích) Nepamatuju si, že bych se mimo led rval. Odložím hokejku a jsem někdo jiný.
To je klasický přístup zámořských hokejistů. Kanada vás naučila?
Nevím, připadá mi to správné. Na ledě udělat cokoliv pro vítězství a v soukromí žít normálně.
V Česku však platíte za exota...
Asi jo. V minulé sezoně jsem se třeba porval s Brabencem, který předtím narazil Vlčka zezadu na mantinel. Bránil jsem našeho klíčového hráče a trenér mě za to odsoudil, že jsem udělal bláznovinu.
Česká liga je jiný svět. Asi se musíte změnit...
Musím. Jinak by si lidi fakticky mysleli, že jsem totální blázen. Ale něco si ponechám. Chci zůstat svůj.
Byl jste odmalička tak výbojný?
Už v žácích mi táta spoluhráče na tréninku jednu vrazil. Když jsem jeho kluka naremploval na manťák.
To raubířství ve vás musí být, ne?
(smích) Jako kluci jsme pořád válčili, jedna ulice proti druhé. Házeli jsme po sobě bahno, řezali jsme se. Chtěl jsem vyhrávat ve všem.
Dovedete si představit svůj příští zápas proti Plzni? Udržíte se?
(chvíli mlčí) Myslím, že jo.
I když vás třeba Josef Řezníček zkusí vyprovokovat?
Ať si zkouší, co chce. Mě spíš láká ten pocit porazit ho!
