Nijak netají, že rozhodnutí, zda v Hradci Králové zůstat a prodloužit si zde své dvouleté angažmá, či odejít jinak, pro něj nebylo jednoduché. „Neloučil jsem se s Hradcem lehce,“ přiznává šestatřicetiletý bek, jenž minulou sezonu zakončil jako kapitán hradeckého týmu.
Dominik Graňák
|
Už jako opora obrany Karlových Varů si v Hradci Králové, v prvním extraligovém zápase proti svým nedávným spoluhráčům vše připomněl. I proto, že si znovu užil náklonnost hradeckých fanoušků, kteří pro něj a pro Tomáše Knotka, dalšího bývalého hráče Hradce, připravili sympatické choreo a oba se dočkali potlesku na otevřené scéně.
Jednání o tom, zda zůstanete, probíhala poměrně dlouho, co převážilo, že jste se rozhodl odejít, i když na stole nabídka na prodloužení angažmá ležela?
Je zbytečné zacházet do detailů, ale měl jsem pocit, že v hlavě mám, co se týká hokeje, spoustu jiných věcí než hru samotnou, což mi úplně nevyhovovalo. Možná i to, že jsem byl kapitánem nebylo to, co by mi pomohlo. Už jsem to dál nechtěl. Možná do určité míry bylo i mojí chybou, že jsem to nechal v sobě takhle daleko dojít.
Nakonec z toho byl takový odchod bez fanfár, stihl jste se vůbec v Hradci rozloučit?
S prostředím, s lidmi, s fanoušky jsem se rozloučil. Jsem tady tak trochu doma, mám tady příbuzné, město znám velmi dobře, proto jsem se opravdu neloučil lehce. Během minulé sezony jsem od klubu nabídku dostal, děkuji za ni, ale cítil jsem, že pro mě bude lepší, když půjdu hrát někam jinam. Bylo to spíš takové pragmatické rozhodnutí.
V neděli jste tak přijel poprvé do Hradce jako soupeř, hodně zvláštní pocit?
Tyhle myšlenky jsem se snažil vytěsnit, měl to být zápas jako každý jiný, ale specifické to bylo. Hlavně na ledě zvláštnější než jsem čekal. Možná i proto, že abych hrál proti bývalému týmu, s tím jsem se setkal jen ve Švédsku a až teď.
Asi i kvůli řadě hráčů, proti kterým jste nyní nastoupil.
Kluky znám velmi dobře, rozuměli jsme si, jsou to moji kamarádi. Navíc větší část týmu tady zůstala, moji kamarádi, bylo to opravdu divné.
Někteří hráči po této situaci vypravují, že měli tendenci zamířit do kabiny soupeře, na kterou byli dlouho zvyklí. Co vy?
Ani snad ne, jen jsem přemýšlel, jestli bych se nešel rozcvičit do posilovny, jak jsem na to byl v Hradci zvyklý. (smích)
Vzpomněli si i fanoušci, jak jste to přijímal?
Byl jsem velmi překvapený, nečekal jsem to, choreo bylo pěkné, nemyslím si, že jsem si zasloužil tolik jejich práce, určitě na něm strávili několik hodin, protože když jsem se s nimi o tom bavil minulé dva roky, tak mi říkali, jak dlouho každé choreo tvoří. Vážím si toho a doufám, že jim hokej bude dál dělat radost.
Té jste jim svojí výhrou moc neudělali.
Body jsme jim nenechali, ale my jsme je také potřebovali. Myslím si ale, že Hradec, jak hráči, tak fanoušci, budou časem v pohodě a uvidí hodně výher.
Poradil jste něco svým novým spoluhráčům a trenérům, jak na ještě nedávné spoluhráče?
Naši trenéři se tomu hodně věnují, zvlášť Tomáš Mariška nad zápasy tráví hodně času. Musím přiznat, že na některé specifické věci, které Hradec dělá, jsem se snažil upozornit. Někdy to vyšlo, někdy ne, protože Hradec má velmi rychlé mužstvo. Člověk si to zase až tak neuvědomí, když je jeho součástí, až teprve, když hraje proti nim. Tehdy zjistí, že si musí na každý detail dávat velký pozor. Zvlášť, když jste obránce.
Co podle vás rozhodlo o vaší výhře? První gól, který jste dali hned na začátku?
Hodně nám pomohl. Stejně jako gól na 2:0 v době, kdy se očekával hradecký tlak. Znám trenéry, hráče, mentalitu týmu, takže bylo jasné, že nám zápas nenechají jen tak. Když jsme dali branku na 2:0, tak to nám velmi pomohlo, mohli jsme si trochu ulevit. Pak ale Hradec ještě snížil a lehké to nebylo.
