Jakub Koreis

Jakub Koreis | foto:  Michal Šula, MAFRA

Nejtěžší moment? Gratulovat Zlínu k titulu, přiznává brněnský Koreis

  • 57
Ne nadarmo má pověst hokejového bouráka. A stejně přímočarý jako na ledě je Jakub Koreis i mimo něj. Před extraligovým čtvrtfinále se Zlínem by se útočník Komety mohl schovat za diplomatická slova, místo toho vypálí: „Řeknu to na rovinu, nemám je rád. Nejtěžší moment loňské sezony po mě byl, když jsem jim po posledním finále musel podávat ruku a gratulovat k titulu.“

Až příští středu moravská bitva znovu vypukne, bude to nejen souboj hokejek, ale také nervů.

Proč vám Zlín tak leží v žaludku?
Je to hlavně jejich stylem hry, který často zachází až do velké nesportovnosti. U mě je to navíc způsobené i tím, že jsem proti nim sehrál už hodně zápasů, které byly vypjaté. A za těch několik let se vzájemné antipatie prohloubily.

Co máte zlínským nesportovním chováním na mysli?
Já bych teď nechtěl prát špinavé prádlo přes noviny. Myslím, že tím jsem řekl docela dost, možná i o trochu víc, než jsem chtěl. Ale jsou tam určité drobné věci, které občas jdou za rámec běžné soutěživosti.

Dívají se tak na Zlín v Brně všichni, nebo na něj máte pifku spíš vy osobně?
U mě je to možná o trochu víc, protože jsem zažil ještě rvačku s nimi, když jsem byl ve Spartě a napadli Davida Výborného. V podstatě celý zápas byli v klidu, a když šla na led první pětka, tak na něj naskákali. Touhle zkušeností se to u mě možná prohloubilo, ale co se bavím s klukama z celé ligy, tak Zlín je jedno z nejméně oblíbených mužstev. Ne-li to nejvíc neoblíbené.

Často bývá také osočován z filmování...
To jsou víceméně obecně známé věci, ale já bych do toho raději už moc nerýpal.

Hodně skloňovanou osobou je zlínský kapitán Petr Čajánek. Jaké s ním máte vztahy?
Vztahy spolu nemáme žádné, samozřejmě jsme spolu měli jeden incident před pár lety. On hraje stylem, jakým hraje, a pro Zlín je to hodně platný, ne-li klíčový hráč. Pro nás je samozřejmě hlavní úkol nenechat se vyprovokovat jeho stylem hry a tím, jak se chová na ledě. Naopak se ho pokusíme co nejvíc eliminovat a hrát tak, aby měl na zápasy co nejmenší vliv.

Plzeňský útočník Tomáš Vlasák bojuje s brněnským Jakubem Koreisem.
Plzeňský hokejista Dominik Boháč dotírá na brněnského útočníka Jakuba Koreise.

Vaši spoluhráči naznačili, že se jej pokusí vyprovokovat. Je to podle vás cesta?
Určitě, potom často dostává osobní tresty. Jak jsem říkal, je to hráč, který je pro Zlín nesmírně platný, a musíme se na něj zaměřit. Celkově je musíme vyvézt ze hry, kterou chtějí praktikovat.

Zmínil jste váš incident z podzimu 2011. Čajánek po něm obviňoval trenéra Veneru, že vás na něj poslal. Jak to tehdy bylo?
Já už jsem to říkal tenkrát, trenér Venera mě neposlal. Ale jinak už se k tomu nechci vracet. Už je to dlouho a tenkrát se o tom namluvilo docela dost.

Play-off tradičně provází silné emoce. Je vám to blízké?
Já si myslím, že právě ty emoce dělají hokej krásným. Bylo by o ničem, kdyby tam bylo čtyřicet naprosto klidných hráčů a jenom si pinkali puk tam a zpátky. Právě díky emocím je play-off tak zajímavé a má náboj. Každý je v sobě musí před zápasem probudit, což vím z vlastní zkušenosti. Když jsem řádně nabuzený, naštvaný nebo nějakým způsobem vyvedený z pohody, tak se mi potom hraje líp. Je věc každého hráče, aby se dokázal správně nabudit. Někdo potřebuje klid, někdo potřebuje být káraný od trenéra, někdo naopak potřebuje pochválit. Ale každý by si měl najít nějaký stimul, který ho nabudí.

Díky tomu pak v sériích vznikají minipříběhy a dvojice, které si mají co vracet?
Určitě. Když s někým hrajete čtyřikrát až sedmkrát během tak krátké doby, tak je to něco jiného než v základní části, kdy je mezi vzájemnými zápasy měsíc a půl, a za tu dobu téměř na všechno zapomenete. Právě tím je to zajímavé pro diváky, kteří ty minisouboje začnou víc sledovat, upozorní na ně televize. Myslím, že je škoda, že tu není podobný systém jako ve Finsku, kde jsou mužstva rozdělená podle polohy a ty blízko sebe spolu hrají častěji. Tím by přibylo víc zápasů nás se Zlínem, Sparty se Slavií nebo Plzně s Karlovými Vary. Těch lokálních derby, která jsou vyhecovaná a všechny víc baví.

Před brankou Pardubic bojuje brněnský Jakub Koreis.

Play-off je také o tom, ukázat soupeři sílu. Jak najdete balanc mezi tím, nenechat si všechno líbit a zároveň nebýt zbytečně trestán?
To je právě těžké, a ne každý hráč to zvládne. Ale každý by i v těch emocích měl posoudit, co si může dovolit. Především je to o výsledku mužstva, ne o tom, jestli vyhrajete nějaké šťouchání nebo rvačku. Hlavní je mužstvo, všechny ty malé provokace a podobné věci se dělají za účelem, aby vaše mužstvo vyhrálo.

Jste připraven se zastat napadeného spoluhráče?
To je jasné. Mužstvo je nějakým způsobem postavené a role jsou v něm rozdělené. Někdo je od toho, aby obstaral produktivitu, od jiných se čeká, že budou hrát agresivně. Jednotliví hráči pak skládají kompaktní celek, který jde za vítězstvím. Ode mě se očekává dobré bránění, vyhraná vhazování, být soupeři nepříjemný a samozřejmě se případně zastat našich hráčů.

Co vás nejvíc dokáže vytočit?
Přiznám se, že mě nejvíc vytočí, když cítím křivdu od rozhodčích. To je věc, proti které jste absolutně bezmocný, nemáte si kde stěžovat, a když si stěžovat chcete, tak ještě vypadáte jako blbec. Co se týče protihráčů, tak i v zápase, kde se hraje tvrdě, by slovní přestřelky měly zůstat v nějaké slušnosti. Ale já už mám něco odehráno, takže se dnes dokážu povznést, když má někdo řeči za hranicí zdravého rozumu.

Když je potřeba někomu srazit hřebínek, preferujete spíš bitku, nebo tvrdý hit u mantinelu?
To se všechno odvíjí od situace. Když budeme hrát tři minuty před koncem 1:1, tak není čas na někoho skákat, abych nedostal trest navíc. Nebo když v základní části v závěru zápasu hodně vedete, tak se některým věcem jen zasmějete. V play-off je to něco jiného, protože se věci z jednoho zápasu přenáší do druhého. I když prohráváte a zápas je ztracený, tak se snažíte ukázat soupeři, že vás sice dnes porazil, ale zítra to bude mít dvakrát tak těžké. Takže záleží na situaci a především je to o zkušenosti každého hráče, aby správně vyhodnotil, kdy si může dovolit zahodit rukavice.

Vítkovický gólman Roman Málek likviduje šanci brněnského útočníka Jakuba Koreise

Jak vás osobně hřejí slova, že právě váš návrat pomohl Kometu vytáhnout z útlumu na začátku sezony?
Já jsem hlavně rád, že jsem získal zpátky místo v Brně, protože se mi odsud nechtělo odcházet. A samozřejmě jsem rád, že se nám podařilo sezonu otočit. Ale nevnímám to tak, že jsem to tady zachránil. Mám svoji roli v mužstvu, na kterou tady třeba v mé nepřítomnosti žádný hráč nebyl. Ti, co se měli soustředit na útok, se zbytečně vysilovali v obranné činnosti. Když jsme se s Vildou Burianem vrátili, odehráli jsme obrovskou porci času v oslabení, a ostatní hráči tak měli víc sil při přesilovkách i hře pět na pět. To jsou takové maličkosti, které pak můžou mužstvu pomoct k úspěchu.

Za poslední tři roky získala Kometa dvě stříbra. Přišla už řada na zlato?
Už by bylo pomalu na čase. Ale je třeba si také uvědomit, že i když nás prohraná finále mrzela, je obrovský úspěch, že jsme se do nich za tak krátkou dobu dvakrát dostali. Když se podíváte po extralize, tak jsou mužstva jako Sparta, která každý rok sebere nejlepší hráče z ligy i krajánky a stejně se už několik let nedokáže dostat přes semifinále. My teď máme mladé mužstvo, většinu hráčů nejlepší léta v kariéře teprve čekají. Ale je třeba vědět, že nikde není garantováno, že se finálová šance bude tak často opakovat, některé hráče už to nemusí v celé kariéře potkat. Proto by bylo letos ideální ukázat, že jsme dobře doplnili kádr, vyzráli jsme, poučili se z předchozích finálových neúspěchů. A konečně pro Brno vyhráli titul.


Předkolo

Litvínov
3:0
Plzeň
České Budějovice
3:0
Karlovy Vary
Liberec
3:2
Olomouc
Hradec Králové
3:0
Vítkovice
Pardubice
4:1
Hradec Králové
Kometa Brno
2:4
Litvínov
Pardubice
4:0
Litvínov
Sparta
3:4
Třinec
Sparta
4:0
Liberec
Třinec
4:3
České Budějovice

Mistrovství světa v hokeji 2024

Semifinále MS 2024 v sobotu 25. května. Finálový zápas a utkání o bronz se odehraje v neděli 26. kvetna. Příští ročník MS 2025 se hraje ve Švédsku a v Dánsku.