Kdy jste definitivně dospěl k názoru, že ve Slavii zůstanete dalších pět let?
Řekl jsem, že se rozhodnu do prosince, tak jsem se rozhodl. Teď postavíme smlouvu a je to.
Vy jste vaše setrvání v klubu podmiňoval některými kroky, které se musí ve vedení stát. Naplnily se tyhle podmínky?
Já jsem chtěl dělat s lidmi, se kterými jsem tady maximálně spokojený. Chtěl jsem vidět, jak to bude ve Slavii fungovat, než jsem se rozhodl. Tak, jak je to teď, se mi to líbí, nemám důvod odcházet. Navíc vidím, v jaké jsme momentálně situaci. Něco jiného by bylo, kdybychom byli třeba čtvrtí, ale za nynějšího postavení nemůžu od týmu odejít.
Růžička ve Slavii- hráč: ze švýcarského Zugu přišel původně jen na výpomoc s baráží, v níž pomohl Slavii dostat do extraligy. Poté zakotvil v Praze trvale a za klub hrál až do roku 2000, kdy ukončil kariéru. - trenér: hned po skončení hráčské kariéry ses stal asistentem, poté převzal i post hlavního kouče, původně na záskok. Protože se mu v této roli velmi dařilo, hlavním trenérem už zůstal dodnes. - manažer: paralelně s trénováním se stal i sportovním a později i generálním manažerem. Jako šéf klubu dovedl Slavii už k titulu v roce 2003. Od té doby jeho pozice posiluje. - majitel: s odchodem majoritního vlastníka (firmy Skanska) se koncem minulé dekády stal Růžička spolumajitelem klubu se zhruba desetinovým podílem. Postupně se mu navíc podařilo prosadit změny ve vlastnické struktuře. |
Vy jste sice odchovancem Litvínova, hrál jste i na vojně v Trenčíně. Ale ve Slavii působíte od roku 1994. Dovedete si vůbec sám sebe představit v jiném klubu?
Nedovedu. Já vím, že kdybych nepokračoval u slávistického áčka, stejně bych tady asi trénoval nějaké mládežnické celky. Jiná otázka je zahraničí, nějaké možnosti tam byly, ale mě ta Slavia tak naplňuje, jsem tady tak vytíženej a šťastnej, že je pro mě na prvním místě.
Co říkáte na současnou situaci A mužstva, které se potácí u dna tabulky?
My bychom potřebovali bodovat víckrát za sebou, chybí nám takové ty šňůry třeba dvou tří výher. Když je nemáme a soupeři ano, tak to pak začne naskakovat. A rázem jsme tam, kde jsme.
V poslední době jste přivedl několik posil. Přišel Michal Vondrka, Jonathan Sim, Jan Alinč... Jak jste se změnami v kádru spokojený?
Je vidět, že ta zkušenost starších hráčů nám chyběla. Bavíme se o tom pořád, že extralize vládnou veteráni, ale oni mají kvalitu. Honza Alinč, Michal Vondrka, to jsou hráči, kteří podrží puk a nezmatkují, neblázní. To nám tam chybělo. Třiadvacetiletí kluci prostě tu jejich zkušenost nemají.
Třeba Sim je u vás na krátké hostování, Alinč na střídavý start. Přijdou ještě jiné změny?
Ještě je to otevřené, může být ještě plno změn. Sim je tady do 18. prosince, uvažujeme, co dál. Máme vyhlédnuté nějaké Kanaďany. A nejspíš dojde i k nějakým výměnám u nás. Teď na to máme pár dní volna před zápasem s Budějovicemi, pak je Litvínov a následně devět dnů reprezentační přestávka, tak uvidíme. Až to přijde, tak to přijde.
Jaké máte vize do budoucna?
Já jsem to vždycky prožíval, ale taky na to koukám střízlivě. S ohledem k tomu, na co máme. Nemůžeme mít velké oči, když vím, že na to třeba nejsou prostředky. Koukám na to střízlivěji než před lety, kdy jsme měli napumpované mužstvo a brali jsme sem kdekoho. Já chci pořád dál sázet na mladé, ale i s těmi se samozřejmě hraje lépe, když jste okolo šestého místa, než když hrajete dole, protože ta nervozita musí na ty kluky padnout.
Budete mít ve smlouvě nějakou klauzuli o možném odchodu v případě hodně lukrativní nabídky?
Nechceme řešit žádné dohady. Pokud tady budu spokojený, chci být ve Slavii. Nedovedu si představit, že bych stál na jiné extraligové střídačce. A kdybych šel do zahraničí, tak nejsem přesvědčený, že bych byl šťastný. Potřebuju, aby mě práce naplňovala. Na Slavii dělám všechno: kromě áčka i mládež. Řídím si všechno, jak potřebuju já z té sportovní stránky, a hrozně mě to baví.
Platí stále, že jste na stadionu v Edenu od rána do večera?
Taky si někdy řeknu dost, den dva si orazím a nabiju se. Ale pak to jede zase dál. Nevím, jestli by mě naplňovalo, kdybych se staral o jedno A mužstvo a měl jinak celý den volno.
Vy teď řídíte spoustu věcí ve Slavii sám, od koučingu po manažerské záležitosti. Měl byste problém poslouchat někoho nad sebou?
Myslím, že neměl. Když jsem nastoupil, tak jsem musel taky všechny poslouchat. Ale časem si vypracujete nějaké postavení, pak už je to jiné. Pro mě je strašně důležité, že tu dělám s výbornými lidmi. A i když se nám třeba výsledkově nedaří, cítím od nich obrovskou důvěru a jsem za ni hrozně vděčný. Nepanikaříme, víme, že na něco máme, co si můžeme dovolit, a s tím pracujeme.
Řekl byste, že je teď ve Slavii jakési rodinné prostředí?
Ano. A jsem hrdý na to, že i když je to Praha, tak jsme tady to rodinné prostředí vybudovali. Od kanceláří přes kabiny až po restauraci na zimáku v Edenu je to taková jedna rodina. Za to jsem hrozně rád. Jsem na Slavii pyšný.
