„Byl jsem trochu naštvaný, že jsem nevyužil tu šanci v závěru, ale o to v té rvačce nešlo,“ řekl polský útočník Ocelářů.
Tak co vás přimělo jít do pěstního souboje?
Kamarád ležel na zemi, ani nevím, kdo to byl, a dva protihráči mu dávali rány zezadu. To jsem nemohl nechat být, a tak jsem tam jel. Hned mě chytili dva jejich hráči a zezadu mi dávali nějaké rány. A jeden řekl: Pojď, ču**ku! Shodil jsem rukavice a šel do toho. Udělal však želvu. Nevím proč...
Soupeřově peprné pobídce jste česky rozuměl?
To jsem pochopil, ano... Pochopil jsem to velmi dobře.
Už jste měl v extralize nějakou rvačku?
Ani nevím, asi ne. Nepamatuji si.
Co říkáte tomu, že oba finálové zápasy končily bitkami?
Jsou to nervy, je to finále, hraje se o všechno. A jsme chlapi, takže do toho jdeme.
V poslední minutě jste měl blízko vyrovnání, ale trefil jste jen levou tyč. Co se stalo?
Chtěl jsem puk dostat za beton Čiliaka, který byl na zemi, ale posunul ho k levé tyčce. Už jsem měl hokejku na dlouhou ruku a na tom sněhu mi puk sklouzl a šel do tyče. Bohužel.
Změnila Kometa nějak hru oproti sobotě?
Spíše si myslím, že my jsme zahráli trochu hůře. Nebylo tam to srdce. Musíme se z toho poučit a uspět v Brně.
Říkal jste, že chybělo srdce. Nohy vám šlapaly?
Nohama to nebylo. Nevím, jak kluci, ale já se cítím dobře. Kometa nás však více napadala. Beci neměli tolik času jako v sobotu, takže jsme od nich nedostávali tolik puků jako v prvním zápase.