Brankář Altrichter strávil uplynulý soutěžní ročník částečně v extraligové Plzni a z větší části v prvoligovém Berouně. "Ani v jednom z těch dvou mužstev už ale v příští sezoně určitě chytat nebudu. Mám vyhlédnutý jiný klub," hlásí šestatřicetiletý rodák z Jihlavy.
Můžete prozradit, který to bude tentokrát?
Ještě není nic definitivně dohodnuto. Měl jsme teď nějaké starosti, zařizování, takže jsem hokej malinko odložil. Ale ta nabídka se mi líbí, už jsem jim dokonce poslal i moje podmínky, takže uvidíme. Tým má českého trenéra a hraje tam taky jeden můj kamarád. Navíc prostředí je příjemné, takže bych vzal i rodinu.
Vzhledem k poznámce o českém trenérovi předpokládám, že jde o zahraniční angažmá. Jakým směrem byste se mohl vydat? Na východ.
Takže Slovensko, nebo ještě dál?
Tak dobře, jde o klub, který hraje nejvyšší slovenskou ligu. Ale víc zatím neřeknu.
Pamatujete si vůbec, kde všude jste už ve své kariéře působil?
No to bude horší. I když možná... Kdybyste na mě moc nespěchala, tak bych to dohromady dal (směje se).
A pořád ještě nemáte toho kočovného života dost?
Ne. Naopak, mě to motivuje, potřebuju pořád nové prostředí.
Letos vám bude sedmatřicet let, už se vkrádají myšlenky na konec kariéry?
(usmívá se) Musím říct, že jsem o tom nedávno docela přemýšlel. Bylo to ve chvíli, kdy mě hokej zrovna nebavil. Po Vánocích jsem měl jet na týden pomoct Berounu a už jsem tam zkysnul až do konce. Byl jsem z toho docela otrávený. Jenomže teď už je zase nějaká doba pryč a všechno je jinak. Pokud zdraví dovolí, ještě rok nebo dva bych chtěl chytat.
Mladším kolegům zatím v pohodě stačíte?
V letní přípravě už určitě ne. Právě proto ta jednání tak natahuju. Možná podepíšu až před nástupem na led (směje se).
Po vydařeném zápase jste téměř pokaždé předváděl přemet, ještě pořád oslavujete vítězství tímto způsobem?
Vhledem k tomu, že jsem měl loni přetržený křížový vaz, tak už se do nich moc nepouštím. Ale stojku zvládnu úplně v klidu. Dokonce mě nezabrzdí ani tlumič, který semi nějak záhadně objevil přes břicho (směje se).
Když se ještě vrátím k vašim hokejovým štacím, pořád mi v nich chybí Jihlava. Přestože jste zdejší rodák, za Duklu jste vlastně nikdy nechytal...
To je pravda, maximálně jsem v pár zápasech dřepěl na střídačce. Ale Jihlava má teď výborného gólmana, nemá důvod něco měnit.
Setrvání Milana Řehoře v Dukle ale ještě pořád není úplně stoprocentní. Nelákalo by vás zaplnit tuhle část své kariéry?
Přiznávám, že určitý impuls ze strany trenéra Augusty jsem dostal. Říkal, že kdyby šel Řehy pryč, že by o mě stál. Nebyl jsem proti, lákalo by mě zachytat si za Duklu. Jenomže pak už se nikdo neozval. A já nemám ve zvyku se vnucovat.
Zmínil jste, že plánujete vzít na Slovensko celou rodinu. Tedy samozřejmě pokud dojde k dohodě. Manželka s dětmi neprotestují?
Je fakt, že jsme v Praze dostavěli domek, vytvořili si zázemí, ale ještě bych je vytáhl. Starší syn Martin, kterému je osm, má ve škole skvělou paní učitelku, takže by se to s ní nějak dalo domluvit.
Vaši synové se potatili? Také se věnují hokeji?
Ano. Ten starší je v bráně a pětiletý Kuba v útoku. Oba hrají za Slavii a mají tam skvělou partu.
No vidíte, a vy byste je chtěl z takové party vytrhnout...
Ale oni jsou zvyklí. S hokejem začínali v Litvínově, pak hráli v Budějovicích... V tom není problém.
Koukám, že se opravdu snažíte, aby pokračovali ve vašich šlépějích...
(směje se) Ne, já doufám, že je to třeba bude časem bavit jenom na jednom místě.
Mluvil jste o starostech, které na čas dokonce odložily vaše hokejové plánování. Co jste tím myslel?
Dávali jsme teď v Jihlavě pár měsíců dohromady jeden takový podnik - New Fabric. Bude tam nová muzika, časem i živé kapely. Prostě něco pro lidi, aby se bavili.
Pokud se nepletu, tak podobný podnik už v Jihlavě provozujete. Takže podnikání v rodném městě vás láká víc než třeba v Praze?
No jo, v Jihlavě jsem rád. A taky si pořád myslím, že tady má dost lidí kladný vztah k alkoholu (směje se). Navíc ten první podnik je restaurace, tohle bude trochu něco jiného.
Vy sám se postavíte za bar?
Jako že bych oprášil svoje znalosti číšníka, jo? Proč ne. (směje se).
A co má znamenat ten název? To aby se doma chlapi nemuseli bát říct, kam jdou? Že by prostě jenom oznámili: Promiň, musím do fabriky?
No hlavně jsme ten podnik s parťákama předělávali ze staré fabriky, takže asi proto. A taky to docela dobře zní, ne? (směje se).
Vy sám jste také přiložil ruce k dílu?
Mně manuální práce nevadí. Ale je fakt, že jsem spíš na dělání hubou než rukama. Takže mám na starosti papírování a smlouvy.
Otevírat v dnešní době, kdy se neustále hovoří o finanční krizi, takový podnik, to je docela riskantní, ne?
Já myslím, že ani ne. Lidi se chtějí bavit, potřebují z té krize někam utéct, protože jinak by se z ní taky mohli zbláznit.
Vraťme se ale ještě na chvilku ke sportu. Vy jste velmi úspěšný reprezentant v in-line hokeji. Pořád ještě je tenhle sport pro vás aktuální?
Určitě, znovu jsem začal trénovat a myslím, že bych mohl s Berounem naskočit i do play-off. No a taky mě láká účast na letošní letní olympiádě neolympijských sportů na Tchajwanu. Pak už bych asi pověsil reprezentační in-line brusle na hřebík.
Hokej, rodina, podnikání, in-line hokej... Máte vůbec ještě čas na vaše oblíbené rybaření?
Tak v tomhle směru je to se mnou hodně špatný. Musím přiznat, že jsem letos ještě nenahodil. A to už je květen. Ale já to určitě napravím. I na dovolenou pojedu, slibuju.
