Komerční odchov i našich původních druhů je sám o sobě velmi problematický. Čmneláci nemigrují, tudíž v každém mikroregionu se populace těchto čmeláků vyvíjí v podstatě úplně odděleně. Celkem tedy je v celém regionu nebo celém státu vysoká genetická diverzita populace v rámci jednoho druhu.
Pokud někdo začne tyto čmeláky chovat komerčně( mimochodem, jde to, podle literatiry staré hodně desítek let u většiny druhů docela snadno, pokud není cílem vypěstovat z jednoho hnízda extrémně vysoké množství použitelných oplozených samiček , třeba kvůli zisku. Samičky hibernují samovolně podle snižování teploty a snižování délky slunečního svitu na podzim, jejich probouzení pro účely opylování v sklenících nebo prodeje hnízd se dá načasovat pomocí oxidu uhličitého)
Pokud tedy začne někdo chovat ty čmeláky komerčně, vezme je třeba ze svého okolí, rozchová a začne rozesílat všude možně, aby si je lidi dali do zahrad, omezuje diverzitu těchto čmeláků. Protože genetická linie těch zasílaných čmeláků ovlivní genetickou linii původních čmeláků v místě zahrady. A při dlouholetém zasílání těchto čmeláků genetickou linnii původní čmeláků zcela přešlechtí na tu zasílanou.
Může to potom dopadnout podobně jako u včely medonosné, kdy včelaři kvůli výnosům medu a ovladatelnosti před asi 70 - 80 lety vyhlásili program překřížení naší původní včely tmavé horskou včelou kraňkou. To se jim asi před 20 - 10 let téměř dokonale povedlo a nyní jsou všechny včelstva v ČR geneticky shodné s asi 5 - 6 vybranými chovatelskými liniemi včely kraňské rozchovávanými v komerčních chovech včelích matek. Celá populace včelstev v ČR je prakticky geneticky jednotná a téměř nediverzifikovaná, což se v posledních letech odráží v nezvladatelných plošných úhynech včelstev.
Podobně mohou dopadnout i čmeláci, odlišné regionální linie potencionálně odolné k budoucím nemocem mohou časem vymizet a geneticky jednotná populace čmeláků při objevení nemoci nebo škůdce může vyhynout jako celek.
