Se neobejdete? Obejdete, jen už jsme zvykli jinak. To se netýkà jen ryb.

Já pamatuji, že na vhodných místech mívali rybáři dřevěná sedátka, často jsem ráda sedávala a sledovala hladinu a cvrkot. Táta neměl nohu, byl válečný invalida a vášnivý rybář. Jezdil na mopedu, přes rameno bráchovu starou školní brašnu, podběrák a prut. V kapse těsto pro kapry, které jim někdy snědl, když se nenasnídal, pak přijel dříve a bez ryby. Jinak dětství, to jsme jedli ryby snad denně, někdy je vyměnil za králíka nebo slepici. Dodnes nemůžu rybinu ani cítit :-))) ! Když se štikovalo, měl plechovou vaničku s malými běličkami a napichoval je za hřbetní ploutve - fůůůj! Největší úlovek byl candát - 120cm. Najedli se všichni známí:-))).

Vezmu na nohy boty, do kapsy vlasec na cívce, pár háčků do kapsy, igelitku do druhé kapsy. Lehkým procházkovým krokem dojdu k rybníku a nahodím.

Porybný sedí u TV seriálu, tak je klid. Sednu na igelitku, abych neseděl na hlíně či mokru a potom v ní domu donesu i rybu.

Nevím proč jezdit autem a tahat pruty. prostě to co fungovalo staletí, už nefunguje.