„Bude mi šestatřicet. Od pěti let se nevěnuju ničemu jinému než fotbalu, polovinu života ho hraju profesionálně,“ vyprávěl v rozhovoru pro nizozemský deník Algemeen Dagblad.
Pak přiznal: v létě skončím.
Kariéru dohrává střelec s kouzelnou levačkou ve Feyenoordu Rotterdam, odkud se kdysi do velkého fotbalu odrazil.
Bylo mu dvacet, když dostal životní příležitost v Arsenalu. Trenér Arséne Wenger mu věřil navzdory jeho divoké povaze, před kterou ho varovali.
A neprohloupil.
„Díky panu Wengerovi jsem měl možnost růst ne jen jako hráč, ale i jako člověk. Vnímám ho jako svého fotbalového otce, kterému budu navždy vděčný,“ vyznal se van Persie.
V Arsenalu nosil kapitánskou pásku a nastřílel za něj přes sto branek. Dodnes je osmým nejlepším kanonýrem v klubové historii. Jenže když v roce 2012 odešel ke konkurentovi do Manchesteru United, fanoušci zuřili.
Měli ho za zrádce, pálili jeho dresy, při vzájemných zápasech na něj pískali a bučeli. Přitom ho ještě tři dny před oficiálním potvrzením přestupu k rivalovi po přípravném utkání v Kolíně nad Rýnem prosili: kapitáne, zůstaň!
Zatleskal jim, i když věděl, že je to naposledy.
„Bylo to dilema, těžké rozhodnutí. A při takových jsem celý život naslouchal malého chlapce uvnitř mě,“ vysvětlil. „Ten chlapec chtěl jít do Manchesteru a ukázalo se, že to bylo správné.“
Van Persie si na Old Trafford splnil sen: 26 góly vystřílel titul, poslední v éře legendárního Sira Alexe Fergusona. Dohromady strávil v Manchesteru tři roky, další tři odehrál v tureckém Fenerbahce.
Domů do Rotterdamu se vrátil na začátku roku, štace ve Feyenoordu je jeho poslední.
Van Persie: Skvělý fotbalista i stolní tenista„Doma mám pingpongový stůl a pokaždé, když přijde nějaká návštěva, musí si se mnou zahrát alespoň jeden set. Každého vždycky porazím. A když chtějí hrát ještě, porazím je znovu. Hrajeme, dokud nejsou úplně rozzuření. Je to vážně sranda,“ vyprávěl Robin van Persie v roce 2014 se smíchem pro fotbalový čtvrtletník The Blizzard. |
„Mám tam smlouvu ještě na rok, po ní už asi nikam přestupovat nebudu,“ řekl v červnu novinářům v Praze, kam dorazil jako vzácný host rozlučky Tomáše Rosického.
Tenkrát byl samý úsměv, příjemný společník, profík. Už silně prošedivělé vlasy se mu třpytily, když vyprávěl, jací jsou s Rosickým přátelé.
„Je to skvělý člověk a top hráč. Když mi zavolal a zeptal se, jestli za ním na rozlučku do Prahy přijedu, hned jsem věděl, že u toho určitě chci být.“
Příští léto si dva kamarádi role možná vymění. Hvězdné loučení určitě přichystá i van Persie.
