A po tréninku už pětatřicetiletý Koller mluvil s novináři. V rozhovoru pro deník Sport Express jeho odpovědi tlumočil krajan Jiří Jarošík, který v ruském klubu působí od ledna. "Rusky celkem rozumím, ale mluvit radši budu česky," poznamenal Koller.
Přepis rozhovoru z deníku Sport Express.
Kdy jste se o zájmu Samary dozvěděl?
Někdy na začátku mistrovství Evropy.
Co jste dosud o Samaře věděl?
Popravdě řečeno skoro nic. Věděl jsem, že úroveň ruské ligy je slušná. Podíval jsem na tabulku a viděl jsem, že je Samara šestá.
Měl jste ještě nabídky z Birminghamu a ze Sparty. Proč jste se rozhodl pro Samaru?
Birmingham hraje druhou anglickou ligu a to mě nelákalo. A na návrat do Čech mám ještě čas. Nechtěl jsem udělat krok zpátky, a tak pro mě byla ruská varianta nejlepší.
Už během mistrovství Evropy jste se v Rakousku sešel s trenérem Leonidem Sluckým. O čem jste mluvili?
O fotbale. O životě. Prostě jsme si v pohodě popovídali.
S kým se vám během kariéry nejlépe na hřišti spolupracovalo?
Řeknu dvě jména. Pavel Nedvěd a Tomáš Rosický.
Po odchodu ze Sparty v roce 1996 je Samara vaším šestým zahraničním klubem. Kde byla spolupráce na hřišti nejsložitější?
V Monaku. Ve Francii hraje každý sám na sebe. Co tam jsem se naběhal bez míče...
Máte za sebou první trénink. Stihl jste si už udělat obrázek o kvalitě spoluhráčů?
To ne. Ale dobře vím, že se v Rusku hraje kolektivní a kombinační fotbal.
Do Samary jste přiletěl krátce po skončení mistrovství Evropy. Neuvažoval jste o tom, že požádáte vedení klubu o delší odpočinek?
Ne, to vůbec nepřipadalo v úvahu. Čeká nás teď jeden zápas za druhým.
. jan kollerŽádat po mistrovství Evropy v Samaře delší odpočinek? To mě ani nenapadlo.Čeká nás teď jeden zápas za druhým. |
Nerozmlouvala vám přestup do Ruska rodina?
Ne, proč? Nevidím v odchodu do Ruska žádný problém.
Brzy se vám narodí druhé dítě. Chcete být u porodu? Požádáte trenéra o volno?
Ano. Ale do porodu zbývají ještě dva měsíce a zatím jsem s nikým na tohle téma nemluvil.
Proč jste se rozhodl ukončit reprezentační kariéru?
Rozhodl jsem se tak už před půl rokem. Prostě nastal čas.
Jak dlouho vám trvalo, než jste strávil porážku s Tureckem, která znamenala konec českého týmu na turnaji?
Snad deset dnů. Po zápase to pro mě byly jedny z mých nejtěžších chvil v životě. Ale takový je prostě fotbal, to se stává.
A jak jste těch deset dnů prožíval?
Nejdříve jsem řešil konec angažmá v Norimberku. A pak jsme se ženou odpočívali v Monaku.
Vaše oblíbené číslo je devět. Jaké budete mít v Samaře?
Devítka se mi líbí, ale nemusím ji mít všude a za každou cenu. Když jsem zjistil, že je v Samaře obsazená, vzal jsem si devětaosmdesátku.
Fanoušci od vás čekají góly. Na kolik se jich mohou těšit?
Nikdy si nedávám podobné cíle. Jednak to nemá smysl, jednak je to druhořadé. Pro mě je nejdůležitější, abych byl platným hráčem pro tým.
