Jiné čínské přísloví provokuje: „Když miluješ, zdá se ti opice hezká, pokud nemiluješ, odvrátíš zrak od květu lotosu.“
A tak se Čína moderně zakoukala do fotbalu, kterému už ve druhém století před naším letopočtem říkala cchu-ťü, a tím pádem patří mezi jeho průkopníky.
„Peníze vidí i slepí.“ Jestli chápeme přísloví z Dálného východu správně, pak se nemůžeme divit, že Sparta souhlasila s extraobchodem Bořka Dočkala. Za nepostradatelného záložníka dostane 240 milionů na dřevo a 80 milionů ročně si vydělá Dočkal sám.
Jak byste těm cifrám chtěli odolat? Nelze! Však i zámožný sparťanský majitel Daniel Křetínský, který se nejnověji stal většinovým vlastníkem Energetického a průmyslového holdingu, nadiktoval pro sparťanské webové stránky: „Finálně jsme se po dalším kole jednání s ohledem na mimořádnou finanční atraktivitu nabídky pro hráče i klub rozhodli přestup akceptovat.“
A proto můžeme citovat další čínské přísloví: „Když jíš, žvýkej, když mluvíš, mysli.“
Bořek Dočkal pózuje se šálou klubu Che-nan Ťi an- jie, kam přestoupil ze Sparty.
Ne, Sparta nemohla říct ne. A osmadvacetiletý Dočkal už vůbec ne, životní nabídka se neodmítá. I když se šikovný špílmachr musí s rodinou usadit v daleké provincii Che-nan, ve které žije zhruba 126 milionů obyvatel, je pochopitelné, že neváhal. I když neví, jestli mu vydrží forma a bude nadále platný pro národní tým či zda mu nebude vadit půldenní let a časový posun.
„I cesta, která je dlouhá tisíc mil, začíná prvním krokem.“ Ano, zhruba tak se snaží Chinese Super League, aby na sebe nabalila kvalitu, přitažlivost a popularitu. Bohužel to dělá podle sebe, nikoli podle starodávného učení, jehož zásady se dotýkaly selského rozumu. Čínská liga přeplácí fotbalisty, kteří se chtě nechtě přesvědčí, že je fajn, když si vydělají. Hledá možnosti tam, kde je z čeho vybírat, ale není z čeho platit. Čínský fotbalový trh se svým způsobem zbláznil. Je to nafouknutá bublina, která se (snad) časem může stát konkurenceschopnou soutěží, ale zatím je to jen pozlátko.
Výstižně to vyjádřil nizozemský záložník Bayernu Mnichov Arjen Robben, který když je zdravý, patří mezi nejlepší hráče světa. Také on dostal laso z Číny. Několikrát. Vždy odmítl. Ani nepřemýšlel. Miliony ho nezviklaly. „Nerozumím hráčům, kteří jsou v nejlepším věku, a jdou hrát jen kvůli penězům. Vždyť je to potvrzení konce kariéry. Přestupy do Číny jsou šílenstvím.“
Na druhou stranu čínský fotbalový boom je příliš lákavý. V letošním přestupním termínu mu podlehli Oscar z Chelsea, Hernanes z Juventusu, Carlos Tévez z Boky Juniors, Axel Witsel z Petrohradu nebo Bořek Dočkal ze Sparty. Ihned po podpisu smlouvy se z nich stali boháči, kteří svoje jmění nikdy nemůžou utratit. Argentinec Tévez je vůbec nejlépe placeným fotbalistou světa, neboť dostává dvacet milionů korun týdně. Přitom je mu třiatřicet, což znamená, že to nejlepší má za sebou.
Ne, čínský nábor nekončí. Lidová republika, která pošlapává lidská práva jako loňské listí, se rozhodla rozpínat i v nejlidovějším sportu. Fotbal se tím pádem zaprodává propagandě a milionům, za jejichž čistotu by nikdo nedal ruku do ohně.
Čínský prezident Si Ťin-pching si naplánoval, že díky současným investicím vyhraje do roku 2050 mistrovství světa. Jenže čínská pravidla hry narušují rovnováhu ve fotbalovém vesmíru. Dá se fotbalové štěstí koupit?
