Pětapadesátiletý Vialli vzhledem k prodělané rakovině patří mezi nejohroženější lidi nemocí covid-19, ale cítí se dobře. „V prosinci jsem dokončil 17 měsíců chemoterapie, jeden cyklus trval osm měsíců a druhý devět. Bylo to těžké i pro někoho s tak tuhým kořínkem, jako jsem já. Fyzicky i psychicky,“ řekl deníku La Repubblica.
„Jsem šťastný, testy neprokázaly žádné známky nemoci. To, že jsem se uzdravil, znamená, že se zase můžu podívat do zrcadla, vidím vlasy růst a nemusím si kreslit obočí tužkou. V tomto smyslu mám velké štěstí ve srovnání s mnoha jinými,“ uvedl bývalý útočník Sampdorie Janov, Juventusu a Chelsea, kterou také trénoval.
Coby rodáka z lombardské Cremony se ho osud lidí v tomto silně zasaženém regionu nesmírně dotýká. „Myslím na ty, které odvezli do nemocnice a musejí umírat sami. Nesmějí mít u sebe své blízké kvůli riziku nákazy, nemohou být pohřbeni s obřadem. Je to strašlivé. Tato krize zanechá obrovské jizvy na naší zemi, emoční, morální a ekonomické jizvy,“ řekl devětapadesátinásobný italský reprezentant.
Soucítí s těmi, kteří onemocněli nemocí covid-19, i se zdravotníky, kteří v první linii riskují nákazu. On sám něco podobného zažil. „V mém případě to nebyla bitva, ale cesta, příležitost k nahlédnutí do vlastního nitra. Byl bych raději, kdyby k tomu došlo bez té nemoci, ale prostě se to stalo, takže se z toho snažím vzít co nejvíc. Pomůže vám to k tomu, abyste se stali tím, kým jste,“ řekl bývalý fotbalista, jemuž statistici během profesionální kariéry napočítali 286 vstřelených gólů.
„Bojujete se strachem z umírání myšlenkami na své touhy, soustředíte se na to, co máte opravdu rádi, a jak moc chcete, aby se tyhle dobré věci vrátily. V tomto neskutečném tichu, které nás teď v karanténě obklopuje, je téměř zenová atmosféra. Slyšíme zpěv ptáků dokonce i ve velkoměstech. Podívejte, jak rychle se rozptýlil smog, i když si někteří stále dělají legraci z té úžasné dívky Grety Thunbergové,“ zmínil Vialli známou švédskou ekologickou aktivistku.
Coby bývalý fotbalista se těší, až se znovu začne sportovat a život se vrátí k normálu. „Jen doufám, že si udržíme tuhle schopnost solidarity a ještě ji rozšíříme. Musíme stále podporovat zdravotní pracovníky, ty velkorysé lidi s úžasnou fyzickou a psychickou silou. Nesmíme na ně zapomenout, až bude po všem,“ uvedl Vialli, jenž má po anabázi s rakovinou s lékaři bohaté zkušenosti.
„Rád bych, aby v budoucnu lidé jen neříkali ‚zdraví je to nejdůležitější‘, ale aby to tak i opravdu mysleli. Ať už nedochází k žádným škrtům ve veřejném zdravotnictví. Ať už se nehroutí žádné mosty. Bezpečí a zdraví každého člověka musí být to nejdůležitější,“ vyzývá bronzový medailista z mistrovství světa z roku 1990 a dvojnásobný vítěz italské ligy a Ligy mistrů. „Až bude po všem, italská reprezentace by mohla hrát v (nejhůře postiženém italském městě) Bergamu proti lékařům a sestřičkám. To bude krásný den,“ zasnil se Vialli.
