Jistě si vzpomenete na donedávna neznámého Williama Stilla, jenž v jedenatřiceti vede ve stejné lize Remeš. I s ní zažil dříve neznámý taktik raketový start, nakonec skončil v uplynulém ročníku jedenáctý. Klub si ho navíc ponechal i přesto, že velkou část sezony koučoval bez licence.
K podobnému kroku angažování velmi mladého kouče relativně bez zkušeností se v rámci restrukturalizace mužstva odhodlalo i Nice, které postupně z týmu prodalo několik dřívějších zvučných akvizic, jež se ale neosvědčily a ponechalo si vesměs mladíky.
Bez licence trénuje klub ve Francii a ještě neprohrál. Začínal na videohrách |
Kdo by pak na jihu Francie na začátku léta čekal, že nejpovedenějším příchodem bude právě nový trenér. Studovaný filozof, člověk, jenž nikdy nezkusil hrát profesionální fotbal a který se učil od italského kolegy Roberta De Zerbiho. Od poctivého taktika, jenž nyní udivuje Anglii s pohlednou hrou Brightonu.
„Příchod do Francie byl jedním z mých cílů pro vývoj v kariéře,“ prohlásil Farioli na začátku angažmá. „Věděl jsem, že to může být zajímavá destinace a sledoval místní soutěže. Úroveň hráčů je tady velmi vysoká.“
Trenér Nice Francesco Farioli mezi svými svěřenci po utkání s Marseille.
Což emotivní sympaťák s mužstvem dokazuje, po devíti kolech má devatenáct bodů, o jeden méně než první Monako. To ostatně ve vzájemném zápase porazil 1:0, a to venku, stejně jako věhlasné PSG (3:2).
Dodejme, že bez výraznějších posil do hráčského kádru, který je vesměs mladý. Ještě v září proti Štrasburku (2:0) vyběhlo na plochu deset fotbalistů, kteří v týmu působili i minulou sezonu.
Naposledy si ve středomořském derby vyšlápli i na Marseille (1:0). „Jsem nesmírně šťastný za výsledek i předvedenou hru,“ prohlásil ještě navíc neporažený Farioli. „Ale na umístění se musíme koukat co nejméně, jsou to pro nás teď důležité body hlavně do budoucna, kdy přijdou mnohem těžší období. Ale start jsme si rozhodně nemohli přát lepší.“
A kde se vlastně Farioli vzal?
Začínal ve dvaceti jako trenér brankářů v italském amatérském celku Margine Coperta, kde sám dříve i chytal. Dráhu hráče ale opustil i kvůli diplomu z filozofie na univerzitě ve Florencii.
Francesco Farioli během utkání s Marseille.
Svou závěrečnou práci mimochodem věnoval fotbalu, a konkrétně pozici brankáře. Inspiraci mohl hledat mimo jiné u věhlasného filozofa Alberta Camuse, který sám v mládí chytal a i přes opovržení od Jeana-Paula Sartra pak dál trval na tom, že to, co ví o lidské povaze, zná z fotbalu.
A tím se Farioli zabýval nadále, v katarské akademii se rovněž věnoval brankářům, když mu při psaní analytických fotbalových článků na blog zavolal De Zerbi. Nabídl mu práci v Beneventu, odkud se pak společně posunuli do Sassuola. De Zerbi coby hlavní trenér, Farioli se dál staral o gólmany.
Své první trenérské sólo dobrodružství zažil v tureckém Karagümrüku a poté Alanyasporu. Inspiraci svým italským parťákem ale neskrýval. Někteří svěřenci poté pro AP vyprávěli, že před zápasy studovali utkání Brightonu.
Farioli ze své cesty dál neuhýbá a hru zakládá na podobných poctivých principech. Navíc si je dobře vědom toho, co dělá. Po chvále po utkání s PSG si pak vzal slovo a dodal: „Chtěl bych zdůraznit, že i když jsem to já, kdo je nakonec vyzdvihován, jsem jen špička ledovce tvrdé práce všech lidí v klubu.“
