Vítejte v chrámu Maracaná! Vítejte na stadionu v brazilském Riu, z jehož zdí cítíte dech fotbalových dějin. Ta mohutná konstrukce ohromí už zdálky.
A když stanete pod ní, připadáte si zvláštně maličký. Lehce uvěříte nápisu na tričku jednoho z prodavačů suvenýrů, který si necháte přeložit z portugalštiny. "Fotbal je život. Vše ostatní jsou detaily."
Před vstupem do útrob stadionu se nejprve ostýcháte šlápnout na chodník slávy. A i pak čtete s úctou jména legend, stopy jejichž bosých nohou jsou zality v betonu. Jairzinho, Didi, Santos, Gilmar, Rivelino nebo Zico. Bájný driblér Garrincha má na chodníku pouze jméno: zemřel dřív, než na něj stačil došlápnout...
Nejčerstvější otisky zatím zanechali Romário a Bebeto, útok mistrů světa 1994. Na Ronalda a Rivalda, šampiony z loňska, je ale už přichystáno místo.
V duchu se všem klaníte, ale stejně stále hledáte jediné jméno. To nakonec naleznete vyvedené jiným písmem, aby se lišilo od ostatních. V galerii hvězd je Pelé tou nejzářivější. Vynadívali jste se? Pak zaplaťte lidové vstupné v přepočtu 30 českých korun a račte dál.
V útrobách stadionu vás uvítá výstava trofejí a také připomínka roků, kdy se Brazilci stali mistry světa. 1958, 1962, 1970, 1994, 2002. Jak málo chybělo, aby tam byl i rok 1950, kdy se šampionát hrál v Brazílii.
Právě kvůli němu byl stadion Maracaná zbudován a přes 200 tisíc fanoušků - největší návštěva na fotbale všech dob - bylo v šoku, když domácí tým prohrál ve finále s Uruguayí.
Dnes už se do hlediště tolik lidí nevejde, kapacita je snížena na zhruba 120 tisíc. Přesto je to ohromný pohled z horních tribun, na které vás vyveze rozskřípaný výtah. I kamenný Kristus Vykupitel hledí z jednoho z kopců na trávník. Je v tom symbolika - vždyť fotbal je pro Brazilce náboženstvím.
Je libo ještě exkurzi do kabin? Není tam žádná převratná architektura, zato místem se nešetří. V šatnách je i velký plac s fotbalovou brankou, kde se můžete na zeleném koberci rozcvičit. Luxus pro hráče na Maracaná nenajdete. Strohé sprchy, jednoduché lavičky, vrzající skříňky.
Zato vás magie místa nutí snít. Zavřete oči a můžete být třeba Josefem Masopustem, který odtud v roce 1956 vybíhal s ostatními v československém dresu, aby Brazílii jako první evropské mužstvo na Maracaná porazil. Živě to vidíte: už jste převlečeni, už běžíte chodbou, která duní pod náporem 130 tisíc fanoušků. Ještě pár prudkých schodů a... zarazí vás mříž! Stadion Maracaná je přístupný turistům. Ale trávník na něm patří pouze vyvoleným.
 MARACANÁ ŽIJE. Fotbalový chrám v brazilském Rio de Janeiru není pouze muzeum. Stále se na něm hrají zápasy. |
