Skotský trenér, jenž ohlásil konec své dlouholeté kariéry na léto 2002 po vypršení smlouvy, přišel do Manchesteru v roce 1986 po Ronu Atkinsonovi z Aberdeenu. United tehdy byli daleko od svých minulých i budoucích zlatých časů. Když po třech letech pod Fergusonovým vedením tým prohrál derby s místním City 1:5, trenér prohlásil, že se cítí jako zločinec. Místo mu zachránil následný postup přes Nottingham v Anglickém poháru, který Manchester nakonec vyhrál a v následující sezóně triumfoval na evropské scéně v tehdejším Poháru vítězů pohárů.
První double, výhru v lize i domácím poháru, vydobyli Fergusonovi Reds v roce 1994, po dvou letech si ho zopakovali a jejich kouč tím vytvořil první osobní historický zápis. V roce 1999 přibyl další: triumf ve finále Ligy mistrů, v němž Manchester porazil na barcelonském Nou Campu dvěma góly v nastaveném čase mnichovský Bayern, znamenal "treble", což byla statistiky nově ustanovená kategorie. Královna Alžběta II. jej pak povýšila do šlechtického stavu.
"Blahopřeji Manchesteru United za styl, jakým letos zvítězil. Bodový rozdíl je výmluvný," vzkázal na dálku francouzský trenér Arsene Wenger, sice zklamaný po prohře Arsenalu, ale objektivní. "Zasloužili si vyhrát," přiznal soupeři. Čtrnáctý titul pro jeden z nejpopulárnějších klubů na celém světě je už takřka samozřejmostí. Ne tak pro Fergusona, jenž si cení každého dalšího úspěchu stejně jako toho prvního. Moc dobře ví, že až skončí, žádný podobný zážitek ho třeba již nečeká. Jeho záměr, stát se členem klubového managementu, se u vedení nesetkal s příznivým ohlasem.
Přislíbil tedy pomoc skotskému fotbalu, přesto se později dohodl, že i po příští sezóně v Manchesteru zůstane. "Rozhodně ne jako trenér," řekl pevně Ferguson. Možná se mu otevírá svět politiky, neboť místní labouristé přišli s myšlenkou, navrhnout skotského trenéra za starostu Manchesteru.
 Alex Ferguson vytáhl Manchester United do absolutní klubové špičky |
