Sedí právě za stolem v jídelně tréninkového centra klubu ve vesnici Ľetrat pět kilometrů za městem. Přidal se k trenérovi Ivanu Haškovi, který právě obědvá.
"Dobrou chuť,“ přeje Heinz způsobně. Když Hašek dojí, poprosí o kávu pro oba. A pobaveně mhouří oči, když se jeho svěřenec pokouší obsluze francouzsky říct cosi jako „čokoládka by nebyla?“
Usměvavá madam už Heinze dobře zná. A český záložník tak za chvíli má na stole sladkost. Za okny je zima, na okolních kopcích leží sníh. Však je také stadion St. Etienne s nadmořskou výškou přes 500 metrů jedním z nejvýše položených v Evropě. Ale tady je příjemně. České duo Hašek - Heinz vychutnává siestu uprostřed náročného úkolu: pomoci klubu do evropských pohárů.
Zelenobílé zdi tréninkového sídla neskrývají okázalý přepych. Je tam Všechno, co hráči potřebují. A takřka domácká atmosféra.
"Jsme takový rodinný klub, což je příjemné,“ prohodí Hašek a jen to dořekne, paní se ho starostlivě ptá, zda si maso bude přát málo, víc, nebo úplně propečené. Jako by se ti dva domluvili.
Vyjde-li kouč z jídelny doprava, je po pár metrech ve své kanceláři. A když se autem vydá směrem od St. Etienne, dojede po pár kilometrech domů.
Obvykle jen jednou za týden trénuje tým na stadionu ve městě, kde hraje zápasy. Kromě těchto dvou příležitostí Hašek do téměř dvousettisícového St. Etienne vůbec nechodí. "Byl jsem tam jinak jen jednou, když za mnou z Česka přijela žena.“
I Heinz bydlí mimo město. "Mám raději klid než patnáctimilionové metropole,“ naráží na předchozí angažmá v Galatasaray Istanbul.
Klid naruší jen Luigi. je ho všude plno. "Je to strašně fajn kluk,“ říká přátelsky Heinz. „A navíc, Luigi má přítelkyni z Brna.“