A když ji nedostanete?
Takhle nepřemýšlím. Musím doufat, že budu hrát. Kdyby přece ne, pak bych musel...
Dopovězte: Co byste musel?
Nevím a ani o tom nebudu uvažovat. Přece nečekáte, že vám řeknu, že bych v tom případě chtěl z Liverpoolu odejít.
Já jen, jestli nejste naštvaný.
Určitě ne, nemám důvod.
Vy jste si nedělal před sezonou naděje, že budete hrát?
Je fakt, že jsem se cítil před jejím začátkem hodně dobře. V přípravě jsem byl zdravý a dařilo se mi. Všimli si toho i angličtí novináři a začali psát, že bych mohl v úvodu sezony hrát, zvlášť když Owen či Diouf mají za sebou mistrovství světa.
Uvěřil jste těm článkům?
Myslel jsem, že bych mohl jít do zápasu aspoň na 30 minut. Pokaždé jsem byl zatím nominován mezi 19 hráčů k zápasu. Dvě hodiny před výkopem čte kouč Houllier základní sestavu, pak lavičku. Byl jsem vždy v napětí, zda neuslyším své jméno. Zatím marně.
Není to potupný pocit? Kolem vás se všichni převlékají a vy se otáčíte a jdete na tribunu.
Nic příjemného to není, kdo by nechtěl hrát. Ale zase to není důvod k zatrpknutí. Vždyť trenér mě chválí.
Co říká?
Že je dobře, že jsem shodil, že jsem udělal velký pokrok v kondici, že se pořád zlepšuji a že můj čas přijde. Věřím mu.
Když vás pošle do hlediště, neradují se vaši rivalové z útoku? Mají o konkurenta míň.
Jako že by mezi námi byla nenávist? To nejde. Je mi jedno, jestli budu hrát s tím nebo s tím. V klubu je nás 25 a všichni jsme Liverpool.
Jak vás poslouchám, přijde mi, že je ve vás pokora, které jsem si nikdy nevšiml, když jste hrál za Ostravu. Změnila vás v tomhle Anglie?
Baník a Liverpool, to je obrovský rozdíl, v Ostravě jsem pořád hrál. Jestli přemýšlím jinak? Dřív jsem zkrátka takhle přemýšlet nemusel.
Asi ani o tom, zda kvůli nejistotě v klubu nepřijdete o reprezentaci.
Obávám se toho, na jaře se to stalo. To byl ale čas těsně po přestupu, psychicky jsem na tom nebyl nejlíp.
Zatímco teď?
Teď jsem po všech stránkách jinde. Úplně jinde.
