Střetli se poslední mistři před současnou vládou Barcelony a už jistí postupující do jarní fáze Ligy mistrů. Především však tradiční rivalové. Výmluvný nápis "Antimadridista" svítil v hledišti z mnoha šál.
Ze souboje bylo cítit napětí. Valencie předtím v lize čtyřikrát nevyhrála, Real zase na jejím stadionu Mestalla nezískal tři body od května 2003.
I proto ani z jedné strany nepřišla útočná smršť. V první půli musel zasahovat domácí gólman Caňizares proti Van Nistelrooyově ráně a jinak – nic.
Kdosi z hlediště vypustil do vzduchu netopýra, jehož má Valencie ve znaku. Ten z výšky vyplašeného letu viděl, jak mužstvu chybějí fantomové z útoku. Fernando Morientes, někdejší střelec Realu, zůstal pro zranění na lavičce, ze stejného důvodu se na ni posadil v 15. minutě David Villa.
Jeho náhradník Vicente pálil po čtvrthodině ve velké šanci do boční sítě. Spoluhráč Joaquín vztekle kopl do drnu a brankář hostí Casillas dal v úlevě hubičku na čelo Robertu Carlosovi.
Na hřišti se v tu chvíli už děly věci a Valencie prohrávala 0:1. Stalo se to chvíli před Vicenteho šancí a Real těžil z rovnice "3xR = gól".
Reyes rozjel akci – Roberto Carlos přihrál před branku – Raúl po zemi vypálil a pak líbal prsten.
"Valénsja, Valénsja!" Domácí fanoušci nechávali "explodovat" vlastní hlasivky. Nikdy však euforií z vyrovnání. Spíš zoufalstvím, když v závěru Angulo zblízka přestřelil. Brzy poté přišel konec a velký pískot na Real.
Hosté vyhráli i bez Beckhama a Ronalda v sestavě. Fotbalový "netopýr" z Valencie měl v neděli večer zplihlá křídla.
