Karel Brückner před utkáním mistrovství světa proti Itálii v červnu 2006.

Karel Brückner před utkáním mistrovství světa proti Itálii v červnu 2006. | foto: Michal Růžička, MAFRA

Že by to byl bestseller? Kdepak, knihu nenapíši, odmítá Brückner

  • 8
Třináctého listopadu měl 74. narozeniny. Patří mezi nejlepší světové trenéry historie. S českým národním týmem se dostal na všechny turnaje včetně mistrovství světa. Legenda bez přehánění. Pan Karel Brückner.

Před utkáním reprezentace s Kanadou poblahopřál Karlu Brücknerovi k 74. narozeninám brankář Petr Čech. Jinému gólmanovi Martinu Vaniakovi přišel trenérský bard pokřtít do olomouckých knihkupectví jeho biografii Čaroděj.

Brücknerův život, jak sám přiznává, je stále plný fotbalu. "Dlouho ponocuju, chodím spát pozdě, a tak v noci koukám na argentinské a brazilské fotbaly," prozradil bývalý kouč národního týmu i Sigmy.

Co vás u sledování televizních přenosů napadá?
Nezávazně si v tom listuji, hodnotím a sám si je komentuju a diskutuju. Sám se sebou jsem si vždycky nejvíc rozuměl. (usměje se) To mi vyhovuje, abych si u fotbalu takto meditoval, pořád tam něco nacházím. Není to práce, ale bavím se tím. Sleduji nejenom argentinský, ale hodně i španělský fotbal nebo bundesligu.

Jak vzpomínáte na Karla Brücknera?

Jiří Kubíček, bývalý ředitel Sigmy "Měli jsme jet na utkání poháru UEFA do Hamburku a Karel byl na nějakém neodkladném operačním zákroku v nemocnici. Zkoušeli jsme doktora přesvědčit, aby ho s námi pustil, ale bez šance. Utkání už se blížilo a my jsme pořád nevěděli, jak to udělat. Den před odjezdem Karel vzkázal, ať mu vezmeme do autobusu oblek a vyzvedneme ho na benzince. A skutečně. Přijeli jsme na benzinku a Karel tam čekal. Naložili jsme ho a odvezli do Hamburku, kde odkoučoval utkání, které jsme slavně vyhráli 2:1. Cestou zpátky jsme Karla zase odvezli do nemocnice a za ty dva dny si nikdo nevšiml, že tam nebyl."

Martin Vaniak, bývalý brankář "Velice dobře. Strašně mě potěšilo, že přišel na křest mé knížky, je to můj učitel. Velmi mu děkuju za to, že mě dostal do fotbalu, dal mi šanci chytat první ligu a okusit národní tričko. On je ten, který mi dával první políčky a tu tvrdou realitu sportovce. Já jsem byl za to moc rád, protože postupem času člověk pochopí, o čem to bylo a kam vás to mělo postavit. Tiskem proběhlo, že jsem pod ním skončil v reprezentaci, ale nebavili jsme se o tom, teď už vůbec ne. U trenéra Brücknera bylo jasné, že když něco ví, už to dál nekomentuje. Pokud věděl, že na to nemám nebo že v hierarchii širokého kádru reprezentace není moje místo, tak to udělal."

Petr Čech, brankář reprezentace "Panu Brücknerovi jsme přáli k narozeninám už na hotelu při srazu v Olomouci na zápase s Kanadou. Od svazu to bylo dobré gesto, že se to takhle připravilo a popřálo se mu i před zápasem na stadionu. Za úspěchy s reprezentací si to zaslouží. Za sebe můžu říct - poznal jsem hodně světových trenérů - že patří podle mě minimálně do pětky těch, které jsem zažil. A možná i výš."

A český fotbal?
Že bych jezdil po českých koutech sledovat, to ne. Ale jakýkoliv fotbal, co je v televizi, a je jich od pátku do pondělí dost, mě zajímá. Když máte znalosti, zajímá vás to víc, jelikož je to možné konfrontovat s jinými věcmi.

Teď byla aktuální otázka trenéra národního mužstva...
... tím se neprobírám.

Dřív jste přednášel na školení trenérské profilicence. Platí to i dnes?
Někdy, pokud někdo požádá, ale nic oficiálního. Jsou to spíš taková soukromá povídání a sem tam nějaká beseda pro školy nebo pro starostu. Teď jsem byl pozvaný na Slovensko na jejich profilicenci, ale to jsem musel odmítnout.

Takže o fotbale si vždycky popovídáte rád?
Já povídání nemám rád, tohle jsou spíš odborné věci pro náročné. Taková první liga, bych řekl. Nebo vysoká škola, to mám rád.

Máte poradní hlas v olomoucké Sigmě? Petr Uličný vždycky připomíná, jak je poctěn, když může vedle vás sedět na fotbale.
To je spíš takové fandění. Jednou jsem v klubu něco dělal pro mládežnické trenéry, ale oficiálně nic. Když se ukáže něco při utkání, tak to rozebereme nebo vyjádříme názor, ale nic konkrétního.

Olomouckému gólmanovi Martinu Vaniakovi jste nedávno křtil jeho biografii. Jak na něj vzpomínáte?
Nerad vzpomínám, ale tohle mi utkvělo v paměti, poněvadž Martin přišel z Dukly Hodonín ještě dost nedopracovaný, abych to řekl kultivovaně. Neměl ještě brankářské kumšty vychytané, ale byl hrozně pracovitý od prvního dne. Práce z něho postupně udělala brankáře i s jistým elegantním stylem. A postupem času se stal brankářem číslo jedna jak v Olomouci, tak i na dalších štacích. Bylo to díky jeho ohromné pracovitosti, píli a nadšenectví.

Jak se vám s ním pracovalo?
Obyčejně s těmito hráči pracují specialisté, trenéři brankářů. Ale vidíte to všechno nejen na tréninku, ale i v šatně a mimo ni. Byl to velice ukázněný a spořádaný člověk a hráč. Neměl v životě nějaký malér nebo náznak něčeho. Vypracoval se tak, že nakonec byl i v národním mužstvu.

A jeho silné a slabé stránky?
Pozitivní stránka u něj byla odrazová síla a ty jeho čarodějné zákroky na lajně. A trošku problémy, kterému zůstaly i ve starším věku, bylo vybíhání a trochu hra nohou, když už máme mluvit i o nedostatcích. To znamená, že v dnešní době by měl velké problémy. Brankář už je dnes nová dimenze. Je v trojúhelníku nebo pětiúhelníku a rozehrává. Čili přestože to nebyla jeho silná stránka, ty ostatní byly na takové úrovni, že tento drobný nedostatek takřka eliminovaly.

Neinspirovaly vás jeho paměti k napsání vlastních?
Inspiroval mě kolikrát pan Kundera, kterého jsem četl. Mám k tomu obrovský respekt. Už se mnou zkoušel někdo spolupracovat, ale nikdy jsem nemohl přijít na to, jak to stylizovat, jakou tomu dát formu, a vždycky jsem od toho upustil. Mluvené slovo mi jde celkem dobře, to není problém, ale psané je rozdíl a potom to naše prostředí se tak těžko popisuje. Emocionální, citové a zvlášť věci nadstavbové. Různí nakladatelé a spisovatelé mě zkoušeli, ale neumím to.

Je možné, že vás ještě někdo přesvědčí? To by byl určitě bestseller.
Ne. Mám k těmto veličinám, které jsem přečetl, respekt. Je to umění. Samozřejmě by mou ruku nebo myšlenku vedl zodpovědný spisovatel, ale scénář tam musíte dát. Vždycky, když jsem se o to pokusil, tak jsem to hned druhý den roztrhal. Ale lidé z branže mi říkali, že je to normální.

Vy sám, noříte se někdy do vzpomínek?
Určitě ne, to mě vždycky někdo donutí, nemám to rád. Když už se nechtěně někdy ponořím, tak to jsou vždycky jen ty špatné zápasy. Lepší je realita.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko