"Malé Euro" je pro Izrael jednou z nejdůležitějších sportovních událostí v historii, kterou pořádá. Proto se není čemu divit, že lidé šampionát tak prožívají.
Stejně prestižní to však bude za dva roky také pro Česko. Větší fotbalový turnaj těžko bude v nejbližších letech pořádat...
Budou si však čeští fanoušci takové příležitosti vážit stejně jako Izraelci? Už zahajovací ceremoniál před zápasem Izrael - Norsko byl pro nezávislého pozorovatele působivý.
Přímo na trávníku tančilo víc než sto dětí, zatímco populární izraelský zpěvák a bývalý fotbalista Eyal Golan představil oficiální píseň turnaje "Alway My Number 1".
Tanečníci pak vytvořili z vlastních těl Davidovu hvězdu, izraelský symbol. Vydrželi tak stát, dokud nedozněly hymny obou států.
A právě tehdy byla atmosféra nejlepší. Téměř zaplněný stadion (kapacita 14 000), který se ve středu večer oblékl do modré a bílé barvy, pyšně zpíval hymnu domácího týmu.
Až potud nic překvapivého. Takový zahajovací ceremoniál probíhá před každým větším turnajem a bývá vyprodáno.
Ale pozor - v Izraeli bude plno i na všech ostatních zápasech! Jaký rozdíl proti šampionátu před dvěma lety v Dánsku, kde byly tribuny poloprázdné...
Nad novým stadionem v Netanje se pomalu smrákalo, když padl první gól turnaje. Z penalty se trefil izraelský kapitán Nir Biton. Běžela 16. minuta zápasu.
"Gól!" otřásl se stadion. A skvělá atmosféra vydržela i ve chvíli, kdy Norsko vyrovnalo. Celý zápas bylo vidět, jak si Izraelci pořadatelství váží.
Bude to tak vypadat i za dva roky v Česku?
