"Samozřejmě nás to těší. Je vidět, že těch patnáct roků práce, kdy v Jihlavě fotbal budujeme, má efekt nejen pro český fotbal, ale i pro národní mužstvo," pochvaluje si ředitel jihlavského klubu Zdeněk Tulis. "Je to ocenění lidí, kteří tady celý systém vymysleli a kteří na něm pracují."
A nic na tom nezmění fakt, že ani jeden ze jmenované trojice už v Jihlavě nepůsobí. Tecl letos v lednu posílil později mistrovskou Plzeň. Vydra o tři roky dříve po půl roce přestoupil do italského Udine (odkud nyní bude hostovat v anglickém týmu West Bromwich Albion). A Rabušic, jenž mateřskou Vysočinu v lednu 2009 opustil směr Brno, v červenci 2011 přestoupil do Liberce.
Matěj Vydra
"Samozřejmě bych byl nejraději, kdyby tito hráči byli u nás a my jsme díky nim dokázali pozvednout naši výkonnost," přál by si Tulis. "Jenže zatímco od nás odcházeli jako nezkušení, nyní jsou už na takové úrovni, že by s největší pravděpodobností žádný český klub nebyl schopen všechny tři zaplatit," dodává realisticky.
Čert vezmi realitu! Zkusme si na chvíli představit, že by trojice Vydra, Tecl, Rabušic znovu hrála za Jihlavu... "Myslím, že kdyby tady byli, určitě by nám výraznou měrou pomohli splnit naši vizi - jednou hrát evropské poháry - a my mohli dostavět stadion," zasní se Tulis.
"Určitě by o fotbal v Jihlavě mělo před každým zápasem zájem alespoň deset tisíc lidí. A myslím, že by si na hřišti vyhověli," tipuje. Bylo by tomu skutečně tak?
"To je otázka," usmívá se asistent jihlavského trenéra Komňackého Josef Vrzáček, kterému všichni zmiňovaní postupně prošli rukama. "Jsou to tři hrotoví útočníci. Na druhou stranu, Standa už to zkoušel ze strany, Matěj taky, navíc dokáže hrát podhrota," přemítá. "Jestli by si v systému 4-3-3 vyhověli, je zajímavá otázka, na kterou si ale netroufnu odpovědět," dodává.
Michael Rabušic
Fantazii se však meze nekladou. "Určitě bychom já ani pan Komňacký nebyli proti, kdybychom je tady všechny tři měli. Věřím, že bychom jim vhodné rozestavení a vhodný systém našli," má jasno. "Bylo by potřeba o tom zapřemýšlet, muselo by se to postavit kolem nich. Ale myslím, že by si podobné starosti přál každý trenér," dodává s úsměvem.
A problém by prý nebyl ani v kabině. "Všechny tři spojuje jedna věc a tou je obrovská pracovitost, píle a důležitá věc: skromnost a pokora," tvrdí Vrzáček.
A právě ty zřejmě pomohly trojici hráčů z Vysočiny až na vrchol. "Stejně jako kvalitní rodinné zázemí, které fandí fotbalu, ale na druhé straně vás usměrňuje, abyste mohl zvládnout jak neúspěchy, tak úspěchy. Ať už sportovní, popularitu nebo i finanční. Tak, abyste pořád zůstal normálním člověkem a měl touhu se zlepšovat," doplnil Tulis.
