"Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ještě věřil, že dáme další gól," přiznal útočník Jan Koller. "Ale dělal jsem všechno pro to, aby se to povedlo. Nevzdávali jsme se."
Většina dalších hráčů však víru neztrácela. "Věděli jsme, že ještě máme před sebou šest sedm minut. Nevzdávali jsme se, snažili jsme se ještě vyhecovat," říkal obránce Tomáš Ujfaluši. "Už jsme tady dokázali v závěru vstřelit vítězný gól Finsku v minulé kvalifikaci. Věřil jsem, že by to mohlo vyjít zase."
Také hrdina zápasu David Lafata věřil ve šťastný konec: "S Honzou Kollerem v útoku je každý míč do vápna strašně nebezpečí. Věřil jsem, že to vyjde."
"Když jsem viděl, že diváci nepřestávají fandit, uvěřil jsem, že to dokážeme," navazuje Tomáš Galásek. "Nakonec nás k tomu lidi opravdu dotlačili."
Bývalý reprezentační kapitán sledoval vítěznou Lafatovu trefu z lavičky, ale při osudném vyrovnání byl na hřišti. A připadla mu jedna z nešťastných rolí v příběhu vyrovnávací branky. "Vypíchl jsem míč, ale bohužel to prošlo za obránce na dalšího protihráče. A protože jsem to kopl já, nemohlo jít o ofsajd," vyčítal si Galásek.
Jeho nechtěnou kolmici za obranou převzal náhradník Catterill, pronikl před branku a přihrávkou hledal nabíhající spoluhráče. Míč však místo Velšanů poslal do vlastní sítě český obránce Martin Jiránek. "Čekal jsem zpětnou přihrávku, a tak jsem chtěl vykrýt prostor. Bohužel mi přitom sklouzla jedna noha a já jsem už nedokázal zkoordinovat pohyb," vyčítal si stoper z moskevského Spartaku.
Velšané v 85. minutě oslavovali gól, ke kterému jim za dvou třetin pomohl soupeř. Vlastní gól na druhou, to se jen tak nevidí. "Něco takového nepamatuju," přiznal Galásek. "Ale musíme to brát tak, že jsme se dostali do složité situace, hasila se chyba, která vznikla už někde dříve," hájí se.
"Byl z toho hodně hektický závěr, naštěstí se šťastným koncem pro nás," oddechl si Tomáš Galásek.
 Reakce Martina Jiránka (číslo 13) poté, co si dal vlastní gól v kvalifikačním zápase s Walesem. |
