On sám byl jediný v béžovém, v němž cestuje výběr do 21 let. Nechtěně tak na první pohled dával najevo výjimečnost. Ještě v sobotu ráno se Sivok probudil v hotelu s mládežnickým výběrem.
Následoval však rychlý převoz a oběd už záložník stihl s týmem kouče Brücknera. Právě Brückner ho dodatečně do týmu povolal: kvůli zranění Galáska a Rosického potřeboval dalšího záložníka.
Sivokovo "převelení" viselo ve vzduchu už po pátečním tréninku, na němž to s Rosickým nevypadalo dobře. Proto trenér jedenadvacítky Ladislav Škorpil říkal: "S tím, že od nás Sivok odejde, jsem byl dopředu smířený."
Kdo na to připraven nebyl, byl Sivok. "V hlavě už jsem měl srovnáno, že budu hrát za jedenadvacítku, takže to bylo složité v ní přehodit."
V juniorce je navíc mazákem, vůdcem party a kapitánem. Do áčka přišel jako vyjukaný zelenáč. V rozkoukání mu pomohli ostatní sparťané v týmu, masér Poustka a spoluhráč Poborský.
Z Česka mu volal i otec: "Ničeho se neboj a hraj jako vždycky!" V zápase si Sivok sedl mezi náhradníky, po necelé hodině hry na něj ale Brückner za stavu 0:2 ukázal.
" Nejdřív jsem si myslel, že trenér mává na Rudu Skácela, až pak mi došlo, že myslí mě. Říkal mi, že mám jít na stopera, a přiznám se, že jsem dostal strach." Čelit ve středu obrany nájezdům divokých Rumunů? Sivok je ustál a brzy se posunul do zálohy.
Kdyby zkusil v závěru v poměrně výhodné pozici místo přihrávky hlavičkovat na branku, dodal by možná své premiéře gólový punc. Ani tak nezklamal. A třeba se v reprezentaci brzy dočká i jiného výsledku než prohry. Vždyť i Brückner o něm říká: "Je to komplexní hráč s morálkou a vítězným charakterem."
