Pozor na důvěru, radí bývalý kouč fotbalové reprezentace svému nástupci

Dá se to vnímat jako poselství bývalého vládce fotbalové reprezentace svému nástupci. Rada od Rady v podobě varování. "Má chyba byla, že jsem vsadil na princip důvěry," prozradil bývalý reprezentační trenér Petr Rada v rozhovoru pro agenturu Mediafax jeden z důvodů stojící za neúspěšnými výsledky týmu, jež vedly počátkem dubna k jeho odchodu.

Petr Rada | foto: Michal Šula, MF DNES

Od úterý je jasné, že ho minimálně pro červnový zápas s Maltou nahradil František Straka. A ten chce stavět víceméně na stejném: spoléhá na to, že v hráčích probudí hrdost, že mohou reprezentovat. "Pevně doufám, že hráči mají srdce a touhu po vítězství," říká Straka.

Přitom taková víra zlomila Radovi vaz. "Měl jsem být mnohem nekompromisnější a ideál důvěry nechat scenáristům romantických filmů o rytířích," přiznává nyní Rada.

Důvěra, přesvědčení o morálce hráčů, o jejich snaze bojovat za Česko... Když o tom Straka na úvodní tiskové konferenci mluvil, téměř stačilo zavřít oči a člověk si mohl myslet, že se Rada do funkce vrátil. Tak podobná byla prohlášení obou koučů.

Proč se tedy má podařit Strakovi něco, co Radovi ne? "Nechci hodnotit Petra, vůbec ne," brání se nový kouč. Pak přece naznačí: "Důležité je, zda se to, o čem tady mluvíme, přenese na hřiště."

Straka si věří, že právě tohle dokáže. A není sám. "U pana Rady to v praxi nefungovalo a o teoriích to není," říká šéf českého fotbalu Pavel Mokrý, jeden z těch, kteří Straku (jako předtím Radu) k reprezentaci povolali. "Nového trenéra považujeme za muže schopného nastartovat tým. Bojovníka, který do něj vnese novou atmosféru, dynamiku a impulzy. Je typem, kterého hráči vezmou."

Co přesně bude muset Straka změnit, aby se změnilo klima?

Nejvýstižněji  charakterizuje stav z poslední doby opět Rada: "Fotbalisté se nestali horšími hráči a lidmi. Stejně jako dřív rádi jezdili na srazy. Ale po letech zátěže v klubech, úspěšné reprezentační rutiny a rostoucí sebedůvěry vzniklo toto klima: nároďák, fajn, vypadneme z klubu, potkáme se s klukama, pokecáme, potrénujeme a zahrajeme si trochu fotbal. Ono to dobře dopadne jako vždycky, vždyť jsme dobří! Rvavost a hlad po úspěchu ochabovaly."

Strakův recept, jak tým "uzdravit", je známý: povolat mladé fotbalisty, jak sám říká – dravce, pro které nemusí být reprezentace stereotypem. A od zkušených mazáků chce slyšet, jak národní tým berou.

Dobré by bylo, uslyšet to, co říká obránce David Rozehnal: "Trenér musí od nás hráčů dostat jasný signál, že se nehodláme smířit, že je kvalifikace na šampionát ztracená. Šance na postup je malá, ale my ji musíme vzkřísit."

Rada: Předem jsem byl nýmand a impulzivní outsider

"Ze srdce přeji Františku Strakovi víc štěstí, než jsem měl já," říká Petr Rada, předchůdce současného trenéra českých fotbalistů.

A co ještě Rada tvrdí?

O vlastní chybě.
"Chyba, která jde rozhodně na můj vrub: neměl jsem stavět fotbalisty, kteří se neprezentovali v klubech jako hráči základní sestavy. Nebyli oporami. Pokud jde o přípravu týmu, analýzu hry soupeře, sestavu, taktiku a podobně, tak si žádné chyby vědom nejsem."

O přemlouvání osobností.
"Za osobnosti jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský nebo Jan Koller jsem neměl adekvátní náhradu. Snažil jsem se k návratu přemluvit Pavla Nedvěda. Dvakrát. A dvakrát mi řekl: Ano, pomůžu, zavolej. Nic z toho nebylo. V případě Jana Kollera šlo o tři pokusy. Po našich rozhovorech mi třikrát – a věřím, že v té chvíli to myslel upřímně – slíbil: Ano, pomůžu, zavolej. Pokaždé se o dva až tři dny později stalo totéž. Zavolal mi, že o tom uvažoval, a když si to vyhodnotil, změnil názor. Bylo mi jasné, že se nerozhodoval jenom sám za sebe, ale tohle bych nechtěl dál rozvíjet."

O působení u týmu.
"Bylo neúspěšné, jinak ho asi hodnotit nelze. Už můj předchůdce Karel Brückner věděl, že síla mužstva klesá. Věděl jsem, že to budu mít těžké. Ale trénovat národní tým je snem každého kouče. Chtěl jsem se pokusit křivku namířit zase nahoru. Nepodařilo se mi to."

O odsouzení předem.
"Ještě než jsem byl jmenován do funkce, byl jsem předem odsouzen k neúspěchu některými médii, která mě označovala za nýmanda a impulzivního outsidera. Ale jsem zvyklý se rvát a rval jsem se, protože jsem tu práci prostě chtěl dělat. Ne pro peníze, ale pro ten cíl a sen. Pracoval jsem u národního mužstva do úpadu za plat kouče čtvrté německé ligy a služební auto. Hodně mě zamrzela kritika kolegů, která byla mediální, nekorektní a nekolegiální."

O odvolání e-mailem.
"Strašně mě zklamal závěr, když došlo k excesu jedné partičky hráčů po zápase se Slovenskem a dostal jsem za to svůj díl. Ale přesně tuhle záležitost jsem neměl jak ovlivnit. Bylo to po ukončení akce. Vrcholem bylo moje odvolávání – a teď nejde o důvod, ale o styl – e-mailovou poštou. Hluboce se mě to lidsky dotklo."

O úkolech Františka Straky.
"Zůstávají prozaické. Čili otočit křivku ze směru dolů do směru nahoru. Ato je na trenérské profesi to nejtěžší, v tom je každý trenér sám."