"Mistrovství světa? To je nádherná věc, krásný festival," zasní se Brückner. Padá však rychle zpět do reality: "Pozor, pánové! To je strašně daleko, mě teď daleko víc zajímají Fini."
Právě s Finskem začíná reprezentace 26. března čtyři jarní zápasy kvalifikace o šampionát. Měla by je zvládnout, aby byla naplno ve hře v podzimní klíčové fázi boje o velký turnaj.
Finsko a Makedonie doma, dvakrát Andorra - na jaře tým čekají relativně lehčí zápasy. Souhlasíte, že je nutné získat všech 12 bodů?
Dvanáct bodů beru, ale zase úplná samozřejmost to není. Vše musí být podloženo výkonem, nic nesmíme podcenit. Fotbal se vyrovnává a slabší týmy mají defenzivu kolikrát vypracovanější než ti nej, nej, nej. Nedáte dvě tři šance a máte problém.
Nejtěžším soupeřem jara jsou Finové?
Asi jo.
Kolik kazet už jste s nimi viděl?
Tak deset. Ale kolikrát stačí jedna kazeta, ta nejvěrnější. A na ní sledujete detaily, které mohou rozhodovat.
Do zápasu zbývá měsíc, ale přesto: s Nedvědem nelze aspoň prozatím počítat, Galásek, Grygera, Ujfaluši jsou zdravotně mimo, Heinz se trápí v Mönchengladbachu a Dortmund zřejmě není to pravé pro Rosického. To není moc dobrý stav, že?
Minulý pátek jsem dělal telefonickou vizitu. Galásek mi hlásí: Trenére, jestlipak víte, kde jsem? Hned mi to došlo a říkám: V Mnichově! On překvapeně: Jak to víte? A já: Tvé zranění se operuje v Mnichově... No ano, máme marodku.
Z toho asi nemáte dobrý pocit.
Před mistrovstvím Evropy bylo osm marodů. A nebyly to jednoduché věci, zlomeniny a křížové vazy. Teď jsme na tom líp. Ale i vzhledem k problémům jsem rád za únorový přátelák ve Slovinsku (Česko vyhrálo 3:0 – pozn. red.) Nechci z toho vyvozovat jen pozitivní věci, ale z toho zápasu mám dobrý pocit.
Takže by se na jaře mohlo Česko odrazit na světový šampionát, kde chybí od roku 1990? Říkalo by se: Za Brücknera se postoupilo! To musí být výzva.
Já nevím. Takhle nepřemýšlím. Teď je tu Finsko.
Nedvěda chápu
Dobrá, ale i pro vás by snad bylo mistrovství světa nejvíc, čeho můžete dosáhnout.
Vy mě do toho pořád nutíte. Ve svém věku si ve fotbale nedělám žádné milníky ani mety.
Šampionát není milník?
Je. Ale já fotbal chápu komplexněji. Co se mi podařilo za posledních deset let! Byl jsem u jedenadvacítky, u áčka, byl skoro na všech fotbalových festivalech.
Kromě mistrovství světa...
I tam jsem byl! Jako pozorovatel ve Francii 1998. Fotbal je nekončící práce.
Tak jinak: když Česko postoupí na šampionát, budete to brát jako velký úspěch? Ano, ale... Postoupíte a hned tu máte skupinu. Dostanete se z ní, máte osmifinále, pak čtvrtfinále. Těžko se s něčím spokojíte, pořád jdete dopředu.
Absolutní spokojenost tedy přijde jen s titulem mistra světa?
Nevím. Sbíráte prožitky, kolikrát se můžete nadchnout pouze prací, že mužstvo dáte dobře dohromady. Fotbalová radost je jen na pár minut. Nejlepší pocity jsou hodně krátké, nádherné, nepopsatelné, omamné. Je to nebe.
Podléháte i omamným snům, že vyhrajete mistrovství světa?
To ani ne. Teď nás zkrátka čeká Finsko.
Kdo proti Finsku a v dalších zápasech nahradí Pavla Nedvěda?
Víte, co byl jeho největší klad? Kolikrát se viděla Pavlova obrovská práce, ale nejvíc vyčnívala jeho šílená odpovědnost.
 JSOU SI POŘÁD BLÍZCÍ. Ten starší z mužů je u reprezentace stále, ale Pavla Nedvěda v týmu v současnosti neuvidíte. Trenér jeho rozhodnutí chápe, o bývalém kapitánovi mluví s úctou a respektem. Přiznává však, že by byl za Nedvědův návrat rád. FOTO: MAFA – MICHAL RŮŽIČKA |
Má ji celé mužstvo, ale... U Pavla jsem viděl, že všechno bere strašně vážně. Kolikrát jsem se na něj díval třeba v přípravě a říkal si: Jak je napnutý! Takový Milan Baroš – řečeno v dobrém – dá tři góly a až pak se ptá, proti komu jsme vlastně hráli. Pavel je pravý opak, ten tlak na něj byl až hrůzný, to snad ani nešlo vydržet.
I to hrálo roli, že se reprezentace vzdal?
Z pětadevadesáti procent! A já ho chápu, proč to udělal. My spolu mluvíme, takže nejlíp vím, že jen hlupáci mohou říkat, že Pavel má způsoby primadony.
Jste na něčem dohodnuti?
Že si spolu sedneme. Když on říká: Vím, proč jsem se takhle rozhodl, věřte mi! Já dobře vím, jaký má vztah k reprezentaci, ke všem hráčům.
Trénoval jste někdy lepšího hráče?
Ne, nikdy. A proto nemohu – v nadsázce řečeno – jeho demisi přijmout. Bráním se myšlenkám na Nedvědovu benefici. Pokud existuje i malá šance na návrat, je mou povinností se o to pokusit. Ale teď je nejdůležitější, aby se Pavel uzdravil.
Může mít vliv na případný Nedvědův návrat, když se bude nadějně vyvíjet kvalifikace?
To ne. Rozhodující bude zdraví a pak asi míra jeho psychické únavy, které dobře rozumím.
Vzkřísí Nedvěda z psychické únavy vidina šampionátu?
To je jedna vidina. A k ní si Pavel může dát další vidinu, že na sebe zase přebere tu odpovědnost. Šílenou odpovědnost.
Fotbal není astrologie
I vy máte velkou odpovědnost. Jak se s ní žije?
Těžce.
Protože co Čech, to fanoušek?
Já jednou řekl nešťastnou věc, že nejsme fotbalový národ. Viděl jsem pak ty chlapy u televize: Tak my tomu nerozumíme! Zkroušeně tam hledí nad půllitrrem.
Stejně ale na jejich rady nedáte, že?
To nejde. Tady neplatí argumenty jako v medicíně, astrologii, matematice, fyzice. Není to Pythagorova věta, těleso ponořené do kapaliny. Mám zodpovědnost já a nikdo ji ze mě nesejme.
Takže na kibice, kteří říkají, že jste měl v prodloužení semifinále Eura střídat a možná by se neprohrálo, se díváte jak?
To je těžké. Já viděl, jak tým chytá druhý dech. A pak, ten gól z rohu... Víte, kdy já naposledy před tím zápasem dostal gól z rohu? Před pěti lety s jedenadvacítkou! Mě někdo hodnotí jako druhého trenéra na světě – z toho mám leda srandu! Ale vím jednoznačně, že doba, kdy jsem nedostal gól z rohu, je na Guinnessovu knihu rekordů.
Ta doba skončila v posledních okamžicích prodloužení semifinále s Řeckem...
Ano, je to paradoxní, je to schizofrenie. Ale abych já někomu vyčítal, že jsme dostali za pět let jeden gól z rohu? To je totální nesmysl.
Ale přemýšlel jste o té situaci?
Stopadesátkrát.
Ten smutný zápas máte pořád v hlavě?
Straší mě. Nerozebírám ho, ale v hlavě ho mám. Byl to nejsilnější zážitek z Eura. Bohužel, je to tak.
Korupce je hnus
Kdo je podle vás nejlepší kandidát na nového šéfa fotbalového svazu?
Je etické říct to nyní z hlediska mé funkce? Asi není. Mohu jen říct, že nabídnutí kandidáti jsou přijatelní. Ale pozor! Korupce v českém fotbale ještě není vyřešena! Až nastoupí nové vedení, musí být radikální.
Rozveďte to, prosím.
Příští vedení, ať bude jakékoliv, se musí lépe zabývat tím, aby to aspoň v soutěžích nahoře bylo pohlídané. Někdo tomu říká mafie, ale neurážejte mafii! Tam to bylo přece jen o cti, tohle je hnus.
Takhle se díváte na korupční skandál?
Vadí mi, že úplatky byly systémovou věcí. Ale víte, co je na tom masivním vyšetřování a dá se říct fotbalovém auditu pozitivního? Že v tom nejede žádný hráč, to je z těch odposlechů zřejmé.
Když jste v odposleších slyšel třeba žižkovského ředitele Horníka, bylo vám smutno?
Byl to projev mrtvého muže, projev člověka už trošku out. Možná si tím dokazoval svou pseudomoc. Byl to trochu blábol, ale hnusný a hrozný. To nejde nijak obhajovat, to musí pryč. Zvlášť kvůli mládeži.
Vy jste zažil jako trenér zápas, který byl uplacený?
Uf, to jsou otázky... Pocit jsem někdy měl, pocit jo. Ale že bych o něčem stoprocentně věděl, to ne.
Nejde říct, kdy skončím
Sám jste bohatý muž. Za Euro jste bral prémii 15 milionů...
Pozor! To byl jackpot za celý život práce. Kdyby někdo věděl, za jaké peníze jsem například dojížděl na Slovensko...
Mně šlo spíš o to, jestli si těch peněz dokážete užít. Dopřál jste si za ně něco?
Nevím. Bydlím stále ve stejném činžáku u nádraží v Olomouci. Mám myšlenky na rodinný domek, ale spíš je zavrhuji.
Domek může být fajn, když po mistrovství světa s trénováním skončíte, jak jste nedávno prohlásil.
To si nerozumíme. Já někdy mluvím myticky. Ne, to je špatné slovo. Prostě nerad mluvím obyčejně, suše, něco si představuji, přemýšlím, napadne mě to říct.
Prostě se takhle bavím. To je koření, takové debaty mám rád. Nesmíte brát všechno oficiálně.
Aha... Tak teď o vašem konci oficiálně, prosím.
To nejde říct, nemůžu to vědět. Je to jedna z pravděpodobných alternativ. Po mistrovství mi končí smlouva, ale můžou mi ji prodloužit o pět roků a půjde to dál. Teď jsme se o tom bavili se ženou, já byl nějaký nervózní a ona to poznala. A hned říkala: Tobě končí smlouva, co? Jsi z toho celý nesvůj.
Vidím, že se vám končit nechce.
Říkal jsem to i Karlu Poborskému: Vy pořád chcete končit, ale pak budete mít ten život strašně dlouhý.
Takže skončit nedovedete? Trenéřina je pro vás nepostradatelná.
Myslíte? Kouřit jsem přestal ze dne na den. A to byl také silný návyk.
Droga. Jako pro vás fotbal, ne?
Odvykl jsem si od kouření, v rámci svého biologického věku si jednou budu muset odvykat i od lavičky. Od fotbalu nikdy.
 GENERÁL BRÜCKNER. Šestašedesátiletý trenér je sebevědomý, věří sobě i mužstvu, které vede. "Máte dobrý vkus," vzkázal těm, kteří jej zvolili za nejlepšího trenéra roku. |
