"V srpnu hráli na turnaji s Uzbekistánem a prohráli 0:3, přitom hráli v podobném sestavě jako v kvalifikaci," zdůraznil v rozhovoru pro ČTK. V takovém složení vyhráli třeba v Polsku i ve Švédsku.
Jakmile dají branku, sáhnou se a čekají na brejk. "Pak se jim dává gól těžko, ale když inkasují jako první, většinou to končí debaklem. Do plných hrát neumějí, chybí jim automatické návyky a soupeř je trestá z brejků," povšiml si bývalý vítkovický hráč.
Nejdůležitější ovšem byla zářijová domácí výhra nad Maďarskem. "Když na začátku kvalifikace vyhráli v Polsku, zavládla v zemi euforie, ale teprve když porazili Maďary, začali myslet na postup," popsal Hejdušek fotbalový vzestup malé pobaltské republiky. Z Lotyšska odjel právě v den prvního barážového zápasu s Tureckem.
"Pořádně nevím, co se tam potom po postupu dělo. Vím jen, že všichni jsou v nepopsatelné euforii," řekl.
U fanoušků je sice nejoblíbenější urostlý stoper Stěpanovs, který to dotáhl až do Arsenalu, jasnou hvězdou je však útočník Verpakovskis. "Je malý, výbušný, nesmírně rychlý, technicky skvělý, v šestnáctce téměř neomylný."
Taková charakteristika by ze světových hráčů nejlépe sedla na Henryho. "Ale on je labilní hráč. Stačí jej jednou kopnout a ztratí koncentraci," přidává Hejdušek svůj recept na kanonýra, s nímž se za sezonu potká čtyřikrát.
Kolem střelce mistrovského Skonta už nějakou dobu krouží manažeři zahraničních klubů, ale Verpakovskis zůstává doma. Prý se o něj zajímal i jeden z trojice špičkových českých celků. V zimě už ale útočník změní barvy, nejvážnějšími zájemci jsou Arsenal a Bayern Mnichov.
V Lotyšsku si fotbal své místo na výsluní zatím hledá. V popularitě mu patří až třetí místo za hokejem a basketbalem. "Na basket tu chodí víc lidí než na fotbal. Teď se to ale změnilo a na zápas s Turky bylo vyprodáno, to není zvykem," upozorňuje Hejdušek.
Tomu angažmá v Lotyšsku pomohl sehnat bývalý opavský hráč Jaroslav Kolínek, který tam také zkoušel štěstí. "Trochu jsem se toho obával a zpočátku to opravdu bylo těžké. Hlavně mi vadila krutá zima."
Postupem času ale Ventspils přirostl Hejduškovi k srdci. "Město má necelých padesát tisíc obyvatel, po Rize je snad nejhezčí v zemi." V létě si může užívat pláží, které jsou ve městě na břehu Baltského moře dvě.
Liga prý ale za moc nestojí. "Je tam čtyři, pět dobrých týmů, ale také tři, které by sotva u nás stačily na třetí ligu." Výjimkou prý nejsou výsledky 8:0.
"My když jedeme ven, v pohodě vyhrajeme 5:0," usmál se obránce, který si letos potěžkal trofej pro vítěze Lotyšského poháru. Už teď se těšil, jak si příští rok znovu zahraje evropské poháry.
A možná se na ně připraví v Čechách. V jednání je prý březnové soustředění v Blšanech, jenže celá věc má zásadní háček. Zástupci svazu totiž ještě pořádně nevědí, jakým způsobem se bude hrát příští ligový ročník.
Běžně se hraje přes celé léto bez pauzy, jenže to nyní komplikuje účast na evropském šampionátu. I to dokazuje, že Lotyši na postup mezi evropskou elitu nebyli připraveni.
