když bylo Masopustovi sedmdesát - čtěte ZDE
Největší slávu zažil v roce 1962. Bývalé Československo tenkrát na mistrovství světa v Chile hrálo finále s Brazilií (1:3) a Masopust dostal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Jen on a Pavel Nedvěd o jedenačtyřicet později získali nejprestižnější individuální trofej, kterou fotbalista může mít.
„Ale jako všechno, tak i fotbal, je teď úplně jiný než dřív. Hráči jsou mnohem lepší, hraje se v mnohem větší rychlosti a podstatně stouply požadavky na univerzálnost.“
Jako malý kluk si přál hrát ligu v Praze a alespoň jednou nastoupit za národní tým. Splnilo se mu oboje.
Fotbalový život spojil s Duklou Praha, dostal se na mistrovství světa a ve finále dal Brazílii gól.
„Jednou se mi zdálo, že hraju na mistrovství světa, dám tam gól a vyhrajeme titul. Vyšlo mi skoro všechno.“
Fotbalové začátky označil slovy „nic moc“, její střední část považuje naopak za velmi úspěšnou éru, ale závěr hráčské dráhy už se zase s jeho představami mírně rozcházel.
„Když je hráč starší a od trenéra slyší, že mladíky má usměrnit, zatímco od diváků zase, aby odešel, tak to je takové smutné. Ale bral jsem to a beru jako realitu,“ uvedl Masopust.
Současný fotbal sleduje velmi aktivně. V televizi si nenechá ujít téměř žádný zápas, chodí i na ligu, i když ne pravidelně, protože léto tráví na chalupě.
„Pokud jsem ale v Praze, tak na Spartu i Slavii chodím,“ tvrdí Masopust.
Sám už ale kopačky dlouho neobouvá. „Já se snažil hrát za starou gardu, dokud to šlo. Mám však rozumnou manželku. Ta mi před lety řekla, že mám být rád, že dobře chodím, a tak jsem již skoro patnáct let do míče nekopl, i když mě to láká,“ přiznal Masopust.
Teď je jeho přáním, aby česká reprezentace uspěla na MS v Německu. „Bál jsem si, abychom zvládli baráž. Ale kluci proti Norům zahráli perfektně.“
„Teď bude rozhodující, jestli se postoupí ze skupiny. Nebude to jednoduché, ale postup by znamenal strašně moc znamenal,“ říká Masopust.
