Jak vnímáte problémy Sparty? Zaostává za Plzní i Slavií.
Je mi to líto. Víc bych to nechtěl komentovat. Mrzí mě, co kluci prožívají. Že musí zjistit, jak provést restart, jak se k tomu postavit.
Skončil trenér Holoubek. Berete to?
Byli jsme v kontaktu, je mi líto, jak to dopadlo. Kdo to viděl, asi ví, že musel nějaký krok přijít.
Hned po reprezentační pauze se hraje derby Slavia – Sparta. Může to být zlom?
Mohl by být. Co vím, tak teď kluci trénují dvoufázově. Třeba s novým trenérem Radou bude derby zlomem. Mají teď čas na zapracování, možná přijde správný impuls.
„Nesmíme dopustit blamáž“Česká reprezentace v neděli hraje o body do světové kvalifikace v San Marinu a stoper Jakub Brabec burcuje: „Musíme to zmáknout, nesmíme nic podcenit. Všechny straší nějaká blamáž.“ Mužstvo trenéra Jarolíma si San Marino rozebralo na záznamu zápasu s Německem. „U nich stopeři plnili roli záložníků. Uvidíme, v jakém postavení bude jejich hroťák. Jestli to vytáhne až na půlku a budou roztáhnutí, my obránci to budeme muset pořád jistit a budeme odříznutí. V těchhle zápasech je důležitá kreativita našich středových hráčů.“ Brabec cítí, že soupeř má psychikou výhodu: „V hlavě už jsou zlomení, že to asi nezvládnou, jsou na to zvyklí. Takže nikdy nemají co ztratit. Musíme co nejdřív vstřelit gól.“ |
V reprezentaci teď sparťany válcuje Slavia. Jaké to je na srazu?
Není to úplně jednoduché. Řekl bych, že moc kámošů tu nemám (úsměv). Ne, žertuji, kamarádi jsme všichni. Takhle to je, nastala taková situace. Nevadí mi to tady, ale vůči Spartě ano.
Cítíte, že vaše pozice v nároďáku sílí?
Sílí-nesílí. Já jsem šťastný vždycky, když jsem v nominaci. Všichni chceme hrát, ale důležité jsou výhry, body. Když se mi podaří dostat do základní sestavy, budu strašně šťastný.
Jako jediný z týmu ještě hrajete Evropskou ligu. Jak si to užíváte?
Jsem za to hrozně rád, los nám myslím i přál. Přes Celtu Vigo ve čtvrtfinále není úplně nereálné postoupit. Utkání to bude velké a těžké, ale je to reálnější než před rokem se Spartou proti Villarrealu. Ne že bych se tím uspokojoval, pošilhávám po semifinále a jít třeba ještě dál, to by bylo krásné.
Jak čtvrtfinále prožívá Genk?
Je to historický úspěch, nikdy se nedostali z osmifinále. Jsem rád, že jsem u toho, že se to povedlo, třeba ta cesta ještě nekončí.
Takže se klub a město topí v euforii?
Lidí chodí hodně, máme stadion pro 25 tisíc fanoušků a na velká utkání je plno, jinak v průměru 17-18 tisíc. Ale euforii trochu kropí liga, kde se nám bohužel nepovedlo o jeden bod dostat do play-off 1, to je velká škoda. Teď nás čekají horší zápasy v play-off 2, které nejsou až tak zajímavé.
I v české soutěži se plánuje podobný model. Jaký je ten v Belgii?
V play-off 1 zůstávají body, mužstva hrají o titul, o Evropu. Ve dvojce je nás 12 mančaftů, rozdělí se na dvě skupiny, hrají každý s každým, pak vítězové těch skupin spolu a ještě vítěz celého play-off se utká se čtvrtým nebo pátým z první skupiny o postup do kvalifikace Evropské ligy.
Zdá se, že přestoupit do Genku byl správný tah.
Zažil jsem za tři čtvrtě roku spoustu krásných zápasů, je to tam nádherné, užívám si to s rodinou i fotbalově.
A jaká je liga?
Kvalita spodních týmů v ofenzivě je obrovská. Tím, že kluby mají peníze, si můžou dovolit kvalitnější křídla a útočníky. Pro mě jako pro obránce není až takový rozdíl, jestli jedeme do prvních pěti nebo do posledních pěti. Všude se najde nějaká osobnost, o to je to zajímavější. Kádry jsou vyrovnanější, jsou narvané. Je tam konkurence, ale zase úplně tam nepanuje nesnášenlivost mezi hráči. Zvlášť v Genku je to nastavené, že to je rodinný klub, priorita je tým a vítězství.
Jakub Brabec (v popředí) na tréninku fotbalové reprezentace.
Jdete nahoru?
Pod novým trenérem hodně. Vždycky máme dobře nastudovaného soupeře, víme, co chceme hrát. Všechny to víc baví a výsledky to potvrzují.
A osobně?
Sebevědomí roste. Zvlášť když se daří v Evropské lize. Člověk hraje proti nejlepším hráčům, odzkouší si, že na to má. Jsem rád, že to bylo potvrzené nominací do reprezentace.
Takže si děláte jméno, aby se posunul ještě dál?
I v tomhle jsem volil belgickou ligu, protože sledovanost je velká. Různých skautů a agentů, kteří to sledují a cpou hráče do Anglie, je tam spousta. Tohle je krok, který by mohl být správný. Ale to uvidíme až později, jestli někoho zaujmu. Rád bych někdy do Anglie, to je kolébka fotbalu.
Ligové play-off a Evropská liga, jak velký zápřah to je?
Začínali jsme 17. ledna a od té doby jsme každý týden měli dvě utkání. V tomhle je to super, zvlášť když jsem nastupoval pak pokaždé. Člověk pomalu netrénuje a jen hraje – to je sen každého fotbalisty. Trénink nám nechybí, v zápase se objeví všechny věci, které by se měly v týdnu trénovat.
Takže vám ani nechyběla česká zimní příprava?
Volno jsme měli jen týden, končili jsme až 27. prosince po Vánocích, spíš Silvestr jsem si užil, Štědrý den jsem slavil u našich až 29. prosince s celou rodinou. Bez přípravy jsem se dokázal obejít, fyzička se zápasem taky rozvíjí.
Jaký mělo ohlas, že tři belgické týmy hrály osmifinále?
Moc ještě nerozumím vlámským novinám, ale hodně komentovali, jak jsou rádi, že proti sobě hrály dva belgické mančafty, náš Genk s Gentem. Takže byla jistota, že někdo ve čtvrtfinále bude. Jsem rád, že se to povedlo nám.
