Doma se z příjemné zprávy radovala i Holeňákova manželka. "Tento týden budu tři dny v Dortmundu, pak zase zůstane sama až budu pryč s národním mužstvem. Ale samozřejmě mi to přeje, má z toho stejnou radost jako já," řekl šestadvacetiletý fotbalista.
Holeňák dobře ví, že k jeho nominaci přispěly parádní výsledky libereckého mužstva v Poháru UEFA, které se teď bije s Borussií Dortmund už o semifinále. "Hrajeme především jako parta, daří se nám, a proto pak můžou vyniknout i jednotlivci. Každopádně je výborné a taky logické, že nás z Liberce je v Brücknerově výběru víc," připomněl další tři nominované spoluhráče Johanu, Kolouška a Štajnera.
Na otázku, jestli si víc cení posledních úspěchů Liberce, nebo pozvánky do národního mužstva, Holeňák reagoval: "Na to se strašně těžko odpovídá, reprezentace je samozřejmě snem každého fotbalisty, ale tu naší skvělou pohárovou jízdu řadím taky k jednomu z vrcholů, na jaké může hráč dosáhnout."
Hlavu v oblacích ale z nečekaného místa ve společnosti Nedvěda, Poborského, Rosického a dalších v žádném případě nemá. "Nadšení nezastírám, ale pochopitelně to neberu tak, že už jsem reprezenant jednou provždy. Přece ani nevím, jestli si ve Walesu zahraju aspoň pár minut," poznamenává. "Je to prostě nominace k přípravnému zápasu, vím, že trenér teď zkouší víc hráčů, aby měl do začátku podzimní kvalifikace jasno."
Jak to v národním mužstvu chodí, to má zažité z jedenadvacítky, za níž před léty stabilně hrával. "Dokážu si takovou akci představit, horší je to s našimi legionáři, protože s většinou z nich jsem se osobně nepoznal. Znám se jen s těmi mladšími, například s Milanem Fukalem a s Tomášem Ujfalušim."
V životě by prý neřekl, že ho do národního mužstva povolají jako obránce. "Skoro celý život hraju záložníka," říká. "Do obrany mě v Liberci přesunuli, když se zranil Bohouš Pilný, to jsem pak hrál i libera. A s příchodem asistenta Csaplára jsme začali hrát zónu. Takže teď hrajeme v lajně." Přesto se pořád snaží celou obranu zajišťovat, něco podobného, jako Novotný ve Spartě.
Ač dnes hraje v obraně, není zadákem, který by míče jen odkopával. "Jak už jsem říkal, jsem přece záložník a ten také tvoří." Tvůrčí schopnosti má v krvi, což mnohokrát dokázal jak ve svém předchozím působišti v Drnovicích, tak v mladé reprezentaci. Právě odtud ho dobře zná dnešní trenér první reprezentační garnitury Karel Brückner, který ví nejlíp, koho si do týmu v Holeňákově případě bere.
