Za reprezentaci odehrál 103 zápasů, dvakrát získal Zlatý míč, vyhrál mistrovství světa 1974 (jako kapitán), k tomu mistrovství Evropy 1972, s milovaným Bayernem Mnichov čtyřikrát bundesligu a třikrát za sebou Pohár mistrů.
„Fotbal mi dal úplně všechno. Nic víc jsem od něj žádat nemohl,“ říká vděčně.
Usadil se v Salcburku, je potřetí ženatý a sváteční čas mu bohužel zkazila rodinná tragédie. Prvního srpna zemřel syn Stephan, měl nádor na mozku, bylo mu šestačtyřicet.
Jedině Stephan mohl jít ve stopách slavného otce, v Bayernu odehrál dvanáct bundesligových zápasů, jenže pak ho zradilo koleno.
Zato táta Franz měl dokonalou kariéru. Stal se symbolem pro fotbalovou eleganci, se kterou tvořil hru jako libero. Dnes už ta pozice ve fotbalových týmech neexistuje, tak jen pro připomenutí: býval to střední obránce se skvělou technikou, který zezadu jistil defenzivní řadu a zároveň uměl skvěle zaútočit s míčem u nohy nebo rozdat mazanou přihrávku. V tom byl Císař Franz dokonalý.
Beckenbauer uměl všechno, navíc to byl přirozený vůdce. Autorita z něj čiší dodnes. Ztepilý, uhlazený, moderně oblečený džentlmen. Ve fotbale už žádnou oficiální funkci nemá, jen je čestným předsedou Bayernu Mnichov.
Franz Beckenbauer na mistrovství Evropy 1998 jako trenér reprezentace Německé spolkové republiky.
Franz Beckenbauer na mistrovství světa 1970 v Mexiku v dresu západoněmecké reprezentace.
Franz Beckenbauer v dresu Bayernu Mnichov v době aktivní kariéry.
Kromě toho, že vyhrál mistrovství světa jako hráč i trenér, tak má Beckenbauer ještě jeden primát. V roce 2006 šéfoval perfektně připravenému mistrovství světa v Německu. Na zápasy létal vrtulníkem a stíhal i nemožné. „Nerad se nudím,“ reagoval.
Do roku 2011 byl členem exekutivy světové federace FIFA, ale zrovna tahle funkce mu image nezlepšila. Navíc spolupracuje s kontroverzním ruským gigantem Gazprom. Ale kdo by si dovolil kritizovat Císaře, že?
