Dorazil ve sportovní bundě, batoh přes rameno, zarostlá tvář. Naposledy hrál v národním týmu loni v říjnu, v Moldavsku nastoupil v základní sestavě. Od té doby ani ťuk. V Hannoveru se mu na podzim nevedlo, trenér Rangnick ho na pár týdnů odřízl. "To on umí dokonale," ironicky prohodí Štajner.
"Jednoho hráče si vždycky vybere a celý týden ho peskuje. Všechno je špatně. Když přihraju na dva doteky, měl jsem na jeden. Když přihraju z první, měl jsem míč podržet. Je to ponižující, ale v kabině už se tomu jenom smějeme. Naposledy takhle odrovnal Španěla Jaimeho," vypráví bez obalu.
Jen nevyzpytatelný trenér mu kazí náladu, jinak si Štajner první sezonu v cizině pochvaluje. "A když se Hannover zachrání, bude to úplná paráda." Čtyři kola před koncem je nováček bundesligy třináctý, před sestupovými místy má pět bodů náskok.
Když se klub zachrání, to se Štajner určitě druhý den sbalí a vyrazí do oblíbené hospůdky U Sokolíka ve Stráži nad Nisou. Poručí si pivo, zapálí cigaretu a bude klábosit se štamgasty. Šestadvacetiletý Štajner nikdy nebyl ideálem profesionálního sportovce: trenéři ho odjakživa nutí, aby zhubnul, on navíc kouří, alkoholem nepohrdne.
"Nepřeháním to. Ale když se potřebuju provětrat, tak se provětrám." Žádná velká ctnost, klidně doma profláká pár dní u televize. Říká se mu Švejk. Fotbalista je to však výjimečný, Liberec minulou sezonu táhl jako nejlepší ligový střelec za senzačním titulem. Jeho kličky a klamání tělem po brazilsku udivovaly.
I v Hannoveru už si vydobyl pozici, poslední tři zápasy odehrál celé bez vystřídání, nedávno proti Bayernu Mnichov skóroval. Celkem na šest gólů nahrál. V útoku nastupuje s německým reprezentantem Bobicem, a dokonce rozehrává i standardní situace. "To bych radši nedělal, nikdy v životě jsem standardky nekopal. Moc mi to nejde. Ale když trenér jinak nedá... Co bych se vztekal."
